„Cítila jsem se tak trapně. Dlouhou dobu si říkáte, že jste obézní, ale pořád si myslíte, že to s vámi ještě není tak hrozné. A pak přijde ten okamžik prozření. Už jsem se na sebe nemohla dál dívat,“ sdělila žena, která původně vážila 120 kilogramů.
„Svlékla jsem se doma do naha, postavila se před zrcadlo a uviděla to své ohromné, rozteklé břicho. Sama sebe jsem se začala ptát, jestli to má takhle dál smysl. Málokdo vám řekne, že byste se sebou měla něco udělat. Lidé okolo vás chodí po špičkách a vy si myslíte, že jste v pohodě,“ pokračovala Brooke.
Od toho dne začala víc myslet na to, co jí. Odřekla si hamburgery, smažená jídla, zmrzlinu a koblihy. Nakoupila si knihy o zdravé výživě a teprve po třicítce začala zjišťovat, jaké zdravé potraviny má vlastně jíst. Neznala totiž některé přílohy, neměla ani ponětí, jaké vitamíny obsahují určité druhy zeleniny a ovoce.
„Předně jsem se přestala přejídat. Pro moje tělo to byl nejdřív šok. Měla jsem hlad a obrovské chutě. Když jsem ale jídelníček poskládala tak, aby mi v něm nechyběly žádné živiny, hlad jsem neměla a přitom jsem jedla mnohem méně,“ sdělila.
Dřív pila litry slazených nápojů denně a myslela si, že když jde o tekutinu, nemůže z ní přibrat. Zapomínala však na to, jak zákeřný je cukr. „Limonády byly moje slabost. Milovala jsem to,“ doplnila Brooke.
Díky své píli se jí nakonec podařilo shodit za rok padesát kilogramů. A protože hubla postupně a její kůže si na úbytek váhy zvykala pomalu, neměla ani problémy s jejím vytaháním. „Samozřejmě by to něco chtělo, ale není to extrém, který by se musel řešit okamžitě,“ dodala. Často také trávila dny v posilovně, kde na běžeckém páse zpočátku jen chodila, postupně pak začala běhat a zamilovala si i posilovací stroje.
„Všechno je to jenom v hlavě. Když si budete říkat, že to nezvládnete, pak to tak bude. Já jsem si ale věřila a teď jsem ráda, že se cítím dobře,“ míní.
