O Muzeum potmě byl nečekaný zájem, davu svítily jen čelovky a baterky

  • 0
Jako zloději, kteří se právě chystají na krádež století, si připadali návštěvníci vůbec první noční prohlídky Severočeského muzea v Liberci. Při svitu čelovek si prohlíželi exponáty v doslova jiném světle.

Fronta uměníchtivých lidí se ještě před začátkem Muzea potmě, jak se událost jmenovala, táhla od pokladny pomalu až k tramvajové zastávce.

„Očekávali jsme zhruba šedesát lidí, tohle nás zaskočilo,“ neskrývala údiv nad téměř třemi stovkami návštěvníků Anna Baldová, referentka správy výzkumu a vývoje muzea a zároveň jedna z průvodkyň.

První třicítka šťastlivců, kteří již netrpělivě čekali v předsálí muzea, šuměla vzrušením.

Kužele baterek olizovaly klenutý strop či tapiserie, neboť veškeré světelné zdroje historické budovy ponechali pracovníci muzea zhasnuté.

Skupinka se na výzvu další z průvodkyň Ivy Krupauerové přemístila do prvního patra. „Musíš si to prohlížet, ne jen svítit lidem pod nohy,“ pokáral jeden z tatínků svého synka.

Krupauerová se zprvu snažila všechny zásobit výkladem, ale jak v muzeu přibývalo lidí, začala mezi expozicemi panovat čirá anarchie. Průvodkyně tak alespoň zodpovídala dotazy na přání.

Vycpaní ptáci nabyli obřích rozměrů

„Můžu na to sáhnout?“ tázal se zhruba pětiletý chlapec. „To může jen kurátor,“ vysvětlila Krupauerová. „A kdo to je ten kulátor?“ Takových otázek byl nespočet.

Ne všude ale bylo dětem, které mezi dospělými a náctiletými tvořily většinu, do řeči. Stíny vycpaných ptáků v expozici Když ptáčka lapají nabývaly pod svitem baterek obřích rozměrů, a tak především nejmladší návštěvníci prchali pryč.

Náladu si spravili v oddělení automatofonů, neboli hracích strojů. Díky hudbě vycházející z dřevěných bedýnek a siluetám lidí, kteří tu a tam zakopli o zvýšený práh, připomínala celé scéna černobílou grotesku.

Všemi barvami to pro změnu hrálo v oddělení se skleněnými plastikami. Světla baterek se skrze artefakty lámala a kouzlila nové obrazce na stěnách.

„Překvapilo mě, kolik různých pohledů nabízí jeden předmět. Za světla bych si to nedokázal ani představit,“ popsal své dojmy jeden z návštěvníků.

Komu zbyly síly, mohl vystoupat na věž. Z ní se mu pak naskytl pohled na noční Liberec.

Nápad uspořádat prohlídku potmě a strávit tak podobně jako herec Ben Stiller Noc v muzeu vznikla původně jako odměna pro vítěze dětské soutěže, kterou muzeum pořádalo.

„Přišlo nám ale jako dobrý nápad pozvat sem i ostatní,“ zakončila Baldová a dodala, že kdo nestihl prozkoumat historické i moderní exponáty ve středu v podvečer, dostane další příležitost v lednu příštího roku.