Na chlapy jsme nikdy neměly štěstí, tvrdí Marta Kubišová se svou dcerou

Své 75. narozeniny oslaví příští rok posledním koncertem a už teď se těší, jak se pak pořádně vyspí. Marta Kubišová, zpěvačka s magickým hlasem, o které se píše, že je morální ikonou národa, u čehož se ona vždycky ošívá. Jak se vidí ona? A co si o tom všem myslí její dcera Kateřina Moravcová-Kubišová, která své mamince bude ještě rok pomáhat coby PR manažerka?

Dnes máte za sebou kolečko rozhovorů k propagaci své nejnovější desky Soul, na kterou jste nahrála přetextované světové šlágry. Jak se cítíte?
Marta: Zrovna předevčírem nám umřela jorkšírka, rok a půl jsem jí léčila srdíčko. Právě 1. listopadu, na svoje narozeniny, jsem s ní byla u zvěrolékaře. Vysvětlil mi, že kolabující tracheu jí rozšíří stentem. Říkala jsem si: „Bude to dobrý. Já mám stenty dva, budeme dobrá dvojka.“ Byla jsem optimistická, Bijounka se zdála být v pořádku, jen občas zakašlala. Druhý večer jsem přišla z Ungeltu po představení a ona už nežila.
Kateřina: Přitom ještě odpoledne byla úplně v pohodě.
Marta: To je nejhorší, když to člověk vůbec nečeká...

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Kdy Martě Kubišové a její dceři bylo spolu nejlíp? A v čem jsou odlišné? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma.

Máte ale velkou smečku, ne?
Kateřina: No už ne. Já mám třínohého kocoura seniora z útulku.
Marta: Já mám už jen kočku a dva kocoury.

Budete si pořizovat pejska?
Marta: Teď ne, mám před sebou náročný rok. Počkám, až skončím kariéru. Pak si pejska pořídím ráda, protože navzdory tomuhle smutnému loučení nám zvířata dávají mnohem víc radosti než starostí. A dávají nám taky pocit síly. (Ten večer je přátelé obdarovali desetiměsíční jorkšírkouBrilli, pozn. red.)

V jednom z rozhovorů jste říkala, že když přijde průser, naučila jste se zhluboka dýchat a konat mechanicky. Byl to ten případ?
Marta: Konala jsem čistě mechanicky, rozdělila jsem kytky do váz, tak jako obvykle, když přijdu z představení. Pak jsem zavolala kamarádce sousedce, která se mnou absolvovala tu návštěvu u zvěrolékaře. Říkala, že nemůžu být doma sama. I s manželem byli uřvaní, když jsem tam přišla. Jsou úžasní! Nevěděla jsem si rady. Druhý den jsem měla koncert v Novém Boru, odjezd byl ve tři odpoledne. Říkala jsem si: „Přece tady Bijou nemůžu takhle nechat.“ Tak kamarádka sousedka našla číslo na záchrannou službu, která dělá i piety.

Kateřina: Zítra dostaneme urničku.

Marta: Eko-urničku, kterou můžeme pohřbít, protože se v zemi úplně rozpadne. Pohřbím ji u paní, od které jsem si ji pořídila, ona má na rozdíl ode mě zahradu. Mám na Bijou ještě bednu zimních oblečků. To někomu věnuju.

Bavíte se někdy o mužích?
Kateřina: Není o čem...
Marta: Teď, co se Kačenka před rokem rozešla s přítelem, tak už ne.

Notujete si, že chlapi stojí za prd?
Marta: Ale ne...
Kateřina: No na chlapy nemáme štěstí! To jediné můžeme konstatovat.

O albu, které nedávno Kubišová pokřtila, hovoří jako o svém posledním:

23. října 2016