RECENZE: Bieber dovezl akrobaty i trampolínu. Koncert to však nebyl

Tuzemskou premiéru si kanadská popová hvězda odbyla v sobotu večer před narvanou pražskou O2 arenou. Fanoušci idolu mladých sice ječeli jako pominutí, monstrózní show dvaadvacetiletého Justina Biebera však nenabídla nic světoborného. V první půli se dokonce zdálo, že večer nudí i svého protagonistu.

Kanaďan Justin Bieber se proslavil svými manýry, ale za nahrávku Where Are Ü Now, jež zazněla i v úvodu pražské show, má cenu Grammy, a tak je na něj potřeba nahlížet jako na hudebníka.

Bohužel, ať se člověk mimo generaci hlavních Bieberových obdivovatelů vydal na jeho představení sebevíc bez předsudků, to, co dostal naservírované, rozhodně nebyl koncert v pravém slova smyslu.

Purpose World Tour

30 %

Justin Bieber

Místo konání: O2 arena, Praha

12. listopadu 2016

Bieber do Prahy dovezl monstrózní výpravu, na níž ožili trochu mechanicky působící tanečníci a artisté. Mezi nimi procházel lehce znuděný zpěvák, zpíval, jen když zrovna neměl práci s choreografií, a do toho bouřil dav nadšením.

Těžko říct, co na turné k desce Purpose přilákalo celosvětově už půldruhého milionu lidí. Hudba to být určitě nemohla. Zpěv totiž po většinu času jel z playbacku, Bieber do toho sice zpíval taky, občas, ale málokdy zvedl mikrofon k ústům tehdy, když bylo potřeba.

Dvě akustické písně odehrál s kytarou a odzpíval celé, ale ani tahle vsuvka nebyla dostatečně přesvědčivá. Jednak proto, že skladbu Cold Water odehrál hala bala a v následující Love Yourself zase nedokázal sladit zpěv s doprovodem tak, aby výsledek zněl dobře.

Jinak Bieber pořád jen někam zajížděl a odněkud vyjížděl. Tolik propadlišť, co pojala jeho scéna, by zvládlo obstojně obsloužit snad i show Davida Coppefielda. Ten se ovšem obejde bez visuté trampolíny.

Kromě iluzionistického vystoupení si Kanaďan zahrál i na meeting. Vybraným divákům nechal poslat mikrofony, ať se ho ptají. „Máš rád Prahu, Justine?” „Samozřejmě mám!” A ohlušující řev publika. „Uděláš někdy film?” „Rád bych.” A ohlušující řev publika.

I s asi dvacetiminutovou přestávkou trvala celá show ke dvěma hodinám a kdo kdy zažil opravdový koncert, nemohl si ze sice profesionálně odvedeného, ale přeci jen trochu chladného a na muziku kašlajícího vystoupení, nic odnést. Že si těch necelých dvacet tisíc fanoušků odnášelo zážitek, bylo ale zjevné. Příště by to ovšem chtělo, aby se jejich idol začal věnovat i tomu, co se u jeho jména uvádí – tedy hudbě.