Vypadáte spokojeně. Aby ne, že?
Přesně tak. Mám obrovskou radost, je to nádherný pocit.
Uplynuly sotva dvě minuty z druhé půle a vy jste navyšoval na 2:0, což nakonec byl vítězný gól. Bál jste se v tu chvíli, že takovou šanci zahodíte?
Tak zahodit se dá asi všechno, ale přihrávka byla od Bořka Dočkala výborná. Chvíli jsem koukal, co udělá stoper, pak jsem si to hodil na levou nohu a jenom jsem chtěl trefit bránu na kříž.
To se podařilo. Byla to secvičená akce?
My jsme chtěli využívat náběhů za stopery, ale nedá se to úplně secvičit. Je to podle hry, jak se vyvine.
Po vašem gólu uplynul nějaký čas a pak to přišlo... Velký tlak Norů.
Bylo to nepříjemné, když nás sevřeli. Neměli co ztratit, vytáhli se dopředu. Bránili jsme se strašně dlouho, tlak byl obrovský, nedařilo se nám držet míč.
Do zápasu jste vletěl suverénně, po pár minutách jste měl první šanci utkání. Co se tam pokazilo?
Našel mě Bořek Dočkal, asi jsem nemusel jít do toho skluzu. Míč se mi ztratil ve světle, chtěl jsem to jenom trefit, ale na kříž to nešlo.
Zažil jste speciální zápas, že? Byl jste nervózní?
Nervózní jsem trošičku byl, ale pomohlo mi, že jsem hrál na vlastním stadionu, kde to znám. Znovu říkám, mám obrovskou radost, teprve si všechno uvědomuju.
Poprvé jste nastoupil v základu reprezentace. Měl jste v týdnu náznaky, že se tak stane? Přeci jenom jste před pátkem odehrál jen sedmnáct minut proti Ázerbájdžánu.
Nějaké signály tam byly, trenér Jarolím se mnou mluvil, ale nebylo nic jistého. Nepočítal jsem s tím, ale doufal jsem.
Poslední dobou točíte posty, na kterých hrajete. Kouč vás postavil na levý kraj zálohy, Krejčího napravo...
Ano, měli jsme nějaké nácviky. On to zvládne i zprava, zahrál výborně.
A bylo v plánu, že byste si třeba měnili pozice?
To ne.