Musí se mu nechat, že vyletěl raketově. Ve Slavii sbírá komplimenty za ladný styl, šikovnou levačku, ofenzivní nápady a tři vstřelené góly. Ale stejně: je to až bláznivé, že Antonín Barák od pondělí trénuje s fotbalovou reprezentací.
Tři nejmladšíPatrik Schick (24. ledna 1996) Antonín Barák (3. prosince 1994) Jaromír Zmrhal (2. srpna 1993) |
„Jsem hodně cílevědomý člověk a reprezentace vždycky byla můj dětský sen. Ale tomu, co se teď stalo, sám moc nerozumím,“ poví bezelstně s lehce vyplašenýma očima.
Pokud mu trenér Jarolím uvěří, může ho poslat rovnou do základní sestavy proti Norsku.
Chápete to?
Mladý, jednadvacetiletý pán, který ještě v minulém roce kopal druhou ligu za Vlašim, si může zahrát kvalifikaci o mistrovství světa 2018.
Není to vyloučené, formu má a navíc se hledá kreativní středový hráč, který by zastoupil zraněného záložníka Daridu.
Hledá se za pochodu
Fotbalová reprezentace je v situaci, do které se dostat nechtěla. Nejsou lidi. Není z čeho vybírat.
Prověřená jména rychle mizí, nástupci dorůstají pomalu. I proto se v létě nepovedlo mistrovství Evropy ve Francii. I proto má národní tým po třech kvalifikačních zápasech pouhé dva body a žádný vstřelený gól, což zavání průšvihem.
Karel Jarolím musí hledat za pochodu.
Při poslední nominaci ukázal nejen na Baráka, ale nově také na plzeňského útočníka Krmenčíka. Skoro automaticky už se do nominace dostávají Schick, Brabec nebo Kalas, podruhé se dočkal Zmrhal. Hráči narození po roce 1990 mají ve výběru výraznou převahu.
„Je to přirozený proces, který časem přijde všude,“ opáčí třiatřicetiletý vůdce Tomáš Sivok.
Další Sivokovy věty vás chtě nechtě donutí k nepříjemnému závěru: „Kvalitu vidím, ale zkušenost nenahradíte. Nemáme hráče, kteří by ve dvaadvaceti letech hráli za velké týmy a rozhodovali zápasy.“
Navzdory tomu MUSÍ reprezentace zabrat.
Pokud by neporazila ani Norsko, pomalu může kvalifikaci zabalit.
Věříte, že by to v pátek večer mohlo vyjít, pokud do sestavy aspirují mládenci Barák, Schick, Kalas nebo Zmrhal?
„Dřív byl tým stabilní, teď musí trenér hledat. Práce je hodně, může to trvat dva tři roky. Nemáme základnu jako třeba Belgie,“ trefně upozorňuje Sivok.
Trenér: Tlak zvládnou jen silní
Zatímco právě Belgičanům je hej a klidně si můžou dovolit postavit dvě stejně silné a hlavně naprosto špičkové jedenáctky, Češi po generační výměně tápou.
Tím spíš, že trenér Jarolím neměl prakticky žádný čas na přípravu. Převzal mužstvo narychlo po Pavlu Vrbovi, bez rozkoukání skočil do ostrých zápasů a testovat musí během kvalifikaci.
Pokus – omyl.
Pokus – omyl.
Zatím se ani jednou netrefil ideálně, třikrát se hrálo bez vstřelené branky, proto logicky zkouší dál.
„Tlak na nás roste. Zvládnou to jen silní,“ hlásí Jarolím.
Silní nemusí mít úplně zavedená jména. Třeba česká jednadvacítka si na podzim zajistila postup na mistrovství Evropy 2017, aniž by se jí bůhvíjak věřilo. Naopak tým začínal pod skepsí.
Přitom právě odtud se odrazil třeba slávistický zavilý blonďák Barák, který v šestnácti letech překonal únavový syndrom i trable se zúženým páteřním kanálem.
„Uvidím časem, jak mě kluci v nároďáku vezmou, ale je tady hodně mladých, nejsou věkově daleko ode mě. Skalák, Brabec, Krejčí. Pavel Kadeřábek hraje s Hoffenheimem o první místo v bundeslize, což je bomba,“ vyprávěl Barák nadšeně.
Na jednu stranu to možná bomba je, ale fotbalová reprezentace si za to zatím nic koupit nemůže.
Pomůžou neokoukaní mládenci?
