Už víc než šest let olomoucký odchovanec patří Chelsea, ale s výjimkou několika měsíců a dvou zápasů jen hostuje v jiných klubech. Arnhem, Kolín nad Rýnem, Middlesbrough a teď Fulham.
„Bylo by fajn už někam patřit,“ říká třiadvacetiletý stoper, který se po zranění podkolenní šlachy vrátil nejen do sestavy Fulhamu, populárního druholigového londýnského klubu, ale i do národního mužstva.
Abyste někam patřil, potřebuje se parádně předvést v klubu i v reprezentaci. Berete letošní sezonu jako zlomovou?
Neřekl bych, že zlomovou, ale hodně důležitou ano. Nejde jen to, abych pravidelně nastupoval a za sezonu odehrál třicet čtyřicet zápasů. Ale taky hraju o prodloužení smlouvy v Chelsea nebo o kontrakt v jiném anglickém klubu.
Chelsea vás koupila už v roce 2010, smlouvu máte do června 2018 a pořád jen hostujete. Nevadí vám to?
Mám kamaráda, který nechtěl chodit na hostování, v Chelsea jen trénoval a hrál za juniorku. A když v Chelsea skončil, tak šel do Brentfordu. Přitom mohl hrát za lepší kluby. Možná jsou teď v tabulce pár míst a bodů za námi, ale pořád je to jen Brentford. Proti Fulhamu je to rozdíl. Já jsem rád, že jsem zvolil tuhle cestu.
Vidíte budoucnost i v Chelsea?
Dokud budu jejich hráčem, tak budu doufat. Ale za těch několik let jsem odehrál jen dva ligové zápasy. Nečekám, že se to radikálně změní. Možná, kdybych ve Fulhamu odehrál do konce sezony všechny zápasy a k tomu se všechno dařilo.
Vás jako stopera nepotřebují, pošlou na hostování a pak koupí jiného. Štve vás to?
Není to nic příjemného. Musel jsem odejít, protože nebylo místo, a přitom koupí další hráče. Je to takové na nic.
Ve Fulhamu si však asi nemůžete stěžovat. Máte podporu trenéra i spoluhráčů.
Je to možná podobné jako kdysi v Arnhemu, kde jsem hrál hodně. Ale druhá liga v Anglii je přece jen něco jiného než první v Holandsku. Ano, cítím, že tu mám dobrou pozici. V minulé sezoně v Middlesbrough jsem pořád pendloval mezi pravým obráncem a stoperem. Podle toho, kdo zrovna byl zraněný nebo neměl formu. Byl jsme rád, že jsme hrával. Do Fulhamu jsem šel s tím, že budu hrát stopera. Oni hráče na tenhle post potřebovali.
Fulham byl od roku 2001 do roku 2014 v Premier League. V předchozích dvou sezonách se mu návrat mezi elitu nepodařil, je postup i letošním cílem?
Všichni tam chtějí a myslím si, že máme mužstvo na to, abychom se dostali do play off. A pak se uvidí, tam jsou už jen tři zápasy.
Na přímý postup myslet nejde?
Na první dva, kteří postupují přímo, už máme ztrátu a bude těžké ji dohnat. Hrajeme celkem hezký fotbal, ale dáváme málo gólů. Třeba máme sedmnáct střel na bránu a jeden gól. Místo abychom do půle vedli tři nula, tak je to pořád jen o gól a pořád se vlastně strachujeme, jestli z nějakého závaru o vítězství nepřijdeme.
Pokud by Fulham postoupil, vy byste tuto radost zažil druhý rok za sebou. S Middlesbrough jste skončili druzí a vybojovali přímý postup. Proč jste nezůstal?
Věděli, jak to tam mám rád. Klub a všechno okolo. Oni měli rádi mě. Cítil jsem, jako bych tam patřil. Kdybych zůstal a hrál Premier League, bylo by to vlastně výhodné i pro Chelsea. Ale nakonec z toho sešlo. Beze slov. Nevím, v čem byl problém. Třeba jsem si i já myslel na něco, co pravda nebyla. Že jsem si vnutil šance, které ani nebyly. Nevím.
Premier League je pro vás zakletá. Proč?
Požadavky na hráče jsou větší než v jiných ligách. Máme tam jen Petra Čecha, byl tam ještě Tomáš Rosický, jinak skoro nikdo. Je na čase to změnit. Doufal jsem, že zůstanu v Middlesbrough a povede se to i mně. Proto vnímám, že tahle sezona je pro mě důležitá.
Kdo má ambice postoupit? Newcastle a Brighton už všem trochu odskočily.
I poslední mužstvo chce do Premier League, ale favoriti jsou jasní ti dva. Pak asi i Norwich, i když v poslední době se jim nedaří, ale jsou dobří. No a dál bych zařadil Huddersfield, Bristol, Sheffield a nás.
Huddersfield jste před týdnem porazili 5:0 a vy jste dal gól. Byl to váš první zápas po měsíci a půl, kdy jste marodil. To jste byl tak nažhavený?
Hodně se zvažovalo, jestli budu hrát. Teprve v pondělí jsem absolvoval testy, které ve Fulhamu ukážou, jestli můžete být mezi zdravými. Ve středu jsem začal trénovat naplno a o víkendu se hrálo. Bylo to na hraně. Že jsem dal gól a vysoko jsme vyhráli, tak jsem snad potvrdil, že jsem zpátky. Všichni mi říkali, že jsou rádi. Já to tak neberu, ale potěšilo mě to.
Jak vypadají speciální testy ve Fulhamu?
Spousta druhů běhů, sprinty, zátěž, cvičení s míčem. Za začátku léčby jsem byl v péči Chelsea, po dvou a půl týdnech si mě převzal Fulham. V tu dobu jsem mohl sprintovat, ale to bylo jen na krátké vzdálenosti. Když jsem pak musel běhat osmkrát sto dvacet metrů, tak jsem byl schopný to dát jen dvakrát, jinak mě to bolelo, takže bylo důležité nic neuspěchat. Teď už jsem připravený.
Proč vás léčili v Chelsea, když jste od léta na hostování ve Fulhamu?
Chelsea má tak nastavená pravidla. Když je její hráč zraněný na delší dobu, když to není jen nějaká drobnost na pár dnů, tak si ho svolá. Pustili mě, když jsem mohl trénovat na osmdesát procent.
Daleko jste to neměl, kluby sídlí v Londýně blízko sebe.
Stadiony jsou od sebe necelé dvě míle, tréninková centra asi deset minut autem a na jedné cestě.
Potkával jste se tam s hráči Chelsea? A mluvil jste s novým trenérem Contem?
To ne, protože ti, kteří jsou na hostování, tam mohou až po tréninku áčka.
Kvůli zranění jste v říjnu vynechal také kvalifikační utkání v Německu a s Ázerbájdžánem, v národním mužstvu jste zpátky před pátečním duelem s Norskem. A poprvé v prvním týmu Česka se potkáváte s vaším dlouholetým parťákem ze stoperské dvojice z mládežnických reprezentací Jakubem Brabcem.
Je dobré, že jsme zase spolu. A že jsme potvrdili, že dál rosteme, že už nejsme jen talenti z devatenáctky a jedenadvacítky. Už nejsme mladíci, kteří když udělají chybu, tak se to omluví tím, že jsou ještě nezkušení.
