Nadšenec se v důchodu stal řezbářem, vytvořil největší betlém Valašska

  • 2
Šest metrů na délku, jeden a půl metru na výšku i šířku a především více než tři stovky figur. Dřevěný betlém vytvořený valašským řezbářem Aloisem Zádrapou budí zaslouženou pozornost.

Za dveřmi kovový soustruh, dláta a nože rozložené na stolech, police zabírají krabice plné dřevěných figurek. Právě tady, v útulné dílně, kterou má Alois Zádrapa za svým domem v Lidečku, postupně vznikl vůbec největší valašský betlém.

Zájemci ho nyní mohou obdivovat na zámku ve Vsetíně, kde bude vystavený až do 8. ledna.

Původní záměr řezbáře byl přitom úplně jiný, nešlo mu o vytvoření tak obřího díla.

„Chtěl jsem si pro radost vyřezat jen malý rodinný betlém pod vánoční stromek,“ vysvětluje Zádrapa.

První meta: deset podařených oveček

Podstatnou část života přitom pracoval jako stavař. S řezbařinou začal až v důchodu, poté, co spolu s manželkou absolvoval univerzitu třetího věku.

„Byly tam krásné předměty – filozofie života a architektura a umění od pravěku. Touha po vyřezávání ve mně zrála už dříve, ale až tohle mě nastartovalo,“ přiblížil.

Jako samouk pozoroval při jarmarcích práci jiných řezbářů, nakoupil si odbornou literaturu, nožík a dlátka a začal s vyřezáváním figurek oveček.

„S prvními si hrála vnučka a pes,“ usmál se Zádrapa. „Řekl jsem si, že ve chvíli, kdy vyřežu deset oveček, které se mi budou líbit, začnu s betlémem,“ doplnil.

V dílně začal trávit téměř veškerý čas

To se podařilo velmi záhy. Na jaře 2007 tak pod jeho rukama začaly vznikat i další figurky z lipového dřeva.

Nejdříve muž s kloboukem a čaganem, nedlouho poté už o poznání složitější postavička klečícího Valacha. Obě jsou dodnes součástí jeho velkého betlému.

„Kromě jídla a spánku už jsem pak v dílně trávil skoro veškerý čas,“ poznamenal Zádrapa.

Betlém se tak mohl začít utěšeně rozrůstat o desítky figurek ročně. Přestože jsou statické, sedmasedmdesátiletý řezbář se je snaží tvořit tak, aby vzbuzovaly zdání, že jsou v pohybu.

Vyřezává i menší betlémy pro známé

Inspirací je mu přitom život Valašska, tak jak jej zná ze svého mládí.

„Doma jsme stloukali máslo, šlapali zelí. Chodili jsme pást kravku, chytat ryby. Všechno se tehdy dělalo ručně. Jak se dříve žilo, mi v hlavě zůstalo. S Valašskem jsem srostlý a betlém je tedy takovou vzpomínkou na můj rodný kraj,“ přiblížil.

Kromě jesliček s Ježíškem, Josefem, Marií a třemi králi je tak v betlémě možné spatřit také zemědělce mlátící cepy obilí, volský potah, dřevorubce s pilou, kováře ale i tanečníky při muzice. Vše doplňují chaloupky, kostel a samozřejmě také stromy.

V posledních letech ale Zádrapa vyřezává i mnohem menší betlémy pro známé, zvířátka na hraní nebo další figury, jako Adama a Evu se stromem poznání, čerty či tříhlavého draka.

Pod altánem na zahradě pak má desítku postav z dubového dřeva v životní velikosti, které tvoří další unikátní betlém. „Řezbařinou žiju,“ přiznává.