Jeho příběh je skoro šablonovitý - hledáte-li námět na film ve stylu Spika Leeho nebo Johna Singletona, doporučujeme. I tak stojí za převyprávění.
McKissic se narodil před šestadvaceti lety v chudší části státu Indiana. Inspirace pro jeho křestní jména Shaquielle a O’neal je víc než zjevná - tehdy nastupující basketbalová superstar Shaquille O’Neal.
A ano, slečna Vivian Thomasová při zápisu do matriky spáchala u jména svého malého synka dvě pravopisné chyby. Extra body naopak zaslouží za to, že její nápad byl tehdy ještě originální. Dnes je po po podkošovém hromotlukovi pojmenováno přes pět tisíc Američanů.
Svého biologického otce Shaquielle nezná. Zato ví, co je to žít bez elektřiny či bez vody. Složenky se občas nezaplatily... Co si pamatuje z dětství nejvíc? Závist vůči spolužákům, kteří si mohli dovolit boty značky Air Jordan.
Na přelomu 21. století to se Shaquiellem McKissicem začalo být ještě napínavější. Jeho matka si vzala pastora a všichni se stěhovali do Seattlu. Ale idylkou to neskončilo. Rodina se po pár letech rozpadla, paní se vrátila do Indiany, syn už zůstal na západě Států.
Shaquiellovi zůstávala víra v basketbalovou budoucnost a hodně trudná současnost. Ano, živil se drobnými krádežemi. A ano, byl při tom párkrát dopaden. A pak si šel sednout do vězení.
Talent mu však nechyběl, skloubil ho s přirozenou fyzickou silou a výškou 196 centimetrů. Plus vášní pro svůj sport: „Basket pro mě byl zábava, způsob úniku. Na hřišti pro mě nebyl prostor na únavu.“
V devatenácti spadl McKissic do největšího průšvihu svého života. V rezidenční čtvrti si s dvojkou kámošů vyhlédli krásnou vilku. Zůstalo u rozbitého okna. Dál se nedostali. Následovala honička s policií a nakonec několikaměsíční trest s dvouletou podmínkou.
Vlastně to dopadlo dobře.
S každou smrtí mladého Afroameričana rukou policisty McKissica zamrazí. „Přesně takhle jsem mohl skončit i já,“ uvědomuje si.
Co ho změnilo? Poslední z jeho návštěv soudní síně. Když se ho soudce zeptal, co hodlá dělat se životem, odpověděl mu, že hrát basketbal na dobré univerzitě. Tehdejší výraz tváře pána v taláru ho motivuje dodnes.
„Uchechtnul se. Bylo znát, že si myslí, že se brzo vrátím do soudní síně zpátky. Na to myslím každý den. Je to něco, na co nemůžu zapomenout,“ mrazí McKissica temná vzpomínka.
McKissicova síla se projevuje při smečích
Od té doby seká latinu a ještě víc se věnuje basketbalu. Byla to dobrá volba. Ale taky dlouhá cesta za štěstím.
Nejdřív si musel najít školu, aspoň nějakou. Dráhu započal v týmu Edmonds Community College v domovském Seattlu. Ovšem měl štěstí na trenéra, vedl ho Sean Higgins, bývalý hráč NBA.
Hledal i práci, byt. Najít je, to bývá pro mladíka se zápisem v rejstříku problém. Dva roky střídal gauče spoluhráčů a pracoval buď v prodejně nábytku, nebo v restauracích.
Jedno léto strávil s parťákem, taky kriminálníkem, v autě. Tyhle noci byly prý pro urostlého chlapa horší než ty vězeňské. Od té doby si na podmínky nestěžuje.
Zažil i další těžkou chvilku, při jednom z divočejších večírků mu zastřelili nejlepšího kamaráda.
Ale během dvou sezon stihl posbírat slušné statistiky 22,5 bodu, 9,5 doskoku a čtyři asistence na zápas. Sestřihy svých akcí posílal, kam se dalo.
Tu šanci, po které tolik prahl, dostal McKissic od Arizona State. Tady se jeho život zklidnil. Získal stipendium a mohl se pravidelně měřit s hráči nejlepších vysokoškolských týmů ze západní poloviny Spojených států - UCLA, UNLV, Utahu či USC.
„To všechno, co mě potkalo, mě změnilo. Takže já bych to teď ani jinak nechtěl. Posílilo mě to, udělalo to ze mně bojovníka. Věřím, že je všechno možné. Protože mně se už nemožné povedlo, alespoň podle spousty lidí,“ tvrdí dnes Shaquielle McKissic.
Loni uzavřel univerzitní studia a zamířil za profikariérou. Zkouší se probojovat do NBA, v Letních ligách hrál nejdřív za Sacramento a letos Utah, avšak smlouvu mezi absolutní elitou si nevysloužil.
Ale vydobyl si šance jinde - v předchozí sezoně působil v italské lize, kde nastupoval za Pesaro, a pobíral korejské wony v Changwon LG Sakers.
V létě po něm sáhl klub z nové země neomezených basketbalových možností. Z Turecka. Zatím to nebyl některý z istanbulských gigantů, ale regionální Usak Sportif. I sedmé místo v posledním ročníku turecké nejvyšší soutěži stačilo na účast v Lize mistrů.
A McKissic v ní zatím září.
Naposledy pomohl Usaku k výhře 74:69 nad lotyšským BK Ventspils 26 body (z toho 20 stihl už v prvním poločase) a deseti doskoky a stal se nejužitečnějším hráčem celého třetího kola.
McKissicovy momenty ze zápasu proti Ventspilsu
Champions League tak zažívá svůj vlastní „Shaq attack“. Basketbalový žralok McKissic sbírá průměrně 16,3 bodu, k tomu 7,6 doskoku a skvělých 3,3 zisku na utkání.
Ještě cennější kousek předvedl v turecké lize. Jeho celek tam před měsícem zaskočil elitní Fenerbahce Istanbul. A pod výhru 71:70 se křídelník McKissic podepsal 30 body a 12 doskoky.
McKissic kontra Fenerbahce
A jak je na tom „malý“ Shaq ve vztahu k originálu? „Vyrůstal jsem sice, když vyhrával tituly s Lakers, ale já vždy vzhlížel spíš k LeBronu Jamesovi nebo Dwyane Wadeovi, už s ohledem na mou atletickou figuru.
„LeBron a Wade nebo taky Derrick Rose jsou hráči, které obdivuji. Výbušní, každý večer hrají naplno. O vítězství zabojují, i když jim zápas nevychází, jak by si přáli,“ popisuje McKissic i své krédo.
Dokumentární film o Shaquiellovi McKissicovi:
