Jak jste se zabydlela v Brně?
Mám výborné sousedy, všude je chválím. Bydlíme v takovém příjemném dvoudomečku, který jsme si vzali na pronájem. Máme tam lavičku, kam chodíme se sousedem kávičkovat. Je to hrozně fajn.
Takže jste se mezi Brňáky zařadila dobře?
My nejsme úplné Brno. Jsme takových 15 minut od centra. Děti mají výběh, který potřebují, a je to tam velmi klidné.
Vy už neděláte modelku, ale vrátila jste se ke své původní profesi.
To je už 16 let moje profese, která mě živila vždycky. Vrátila jsem se zpátky k manikúře. V Černošicích jsem doma měla svůj kout a jezdila ke mně má klientela. Teď jsem v kadeřnictví, které je frekventované a velmi příjemné. Jsem na Dobráku, jak tomu Brňáci říkají.
Co na vás říkají klientky? Přeci jen jste mediálně známá a najednou sedíte v kadeřnictví a pilujete nehty.
Já se do práce snažím chodit bez velkých úprav, chodím tam sama za sebe. Svou práci miluji a nestydím se za ni. Ale samozřejmě jsou klientky, které se mě asi bojí, protože jsem to já. Pak jsou klientky, které přijdou na nehty ze zvědavosti, některé mají tendenci se vyptávat. Dneska už mám i klientky, které se vracejí.
Jak si na nové prostředí zvykly děti?
Je pravda, že jsem se maličko bála, aby se dobře zabydlely. Naštěstí vše dopadlo dobře. Viktorína má super trenéra, pana Březinu, který má syna na olympiádě. Takže pokračujeme v krasobruslení. Markusek začal navštěvovat sportovní školku. Také bruslí, hraje tenis a chodí na jógu. Je to úplně báječná školka, když ho v pět hodin vyzvedávám, tak je to ještě takové to: „Maminko, ještě ne“. Takže když to vše shrnu, mám skvělou práci, úžasného muže, báječné děti. Uvařím, uklidím, vyžehlím, vyperu. Jsem prostě žena jako každá jiná.
Vlaďka Erbová si nechala narůst delší vlasy.
Nebojíte se tedy žádných životních změn?
Určitých změn se nebojím. Odstěhování z Prahy do Brna považuji za skvělou věc. Nestěžuji si. Děti jsou spokojené, já mám klid. Akorát babičku mám 300 kilometrů, to je jediný zádrhel. Za čtvrt roku jsme ji viděli dvakrát, což mrzí mě i děti. Na druhou stranu často jezdím za prací do Prahy. V pátek jsem byla na finále Hasička roku. Jsem už taková stálice akce, která má určitě smysl a ukazuje, že i dívky, které dobrovolně zachraňují lidské životy, jsou krásné nejen uvnitř, ale i zvenku.
