Chicago navíc ve finálové sérii s Indians prohrávalo už 1:3 na zápasy, po 31 letech ale jako první tým dokázalo nepříznivý vývoj otočit.
Historickému triumfu navíc přidává zlatý punc ještě neuvěřitelný příběh, který se za klubem skrývá.
Tradiční značka na přelomu předminulého století patřila k nejlepším baseballovým klubům v Americe. V prvních jedenácti ročnících soutěže tým slavil triumf hned šestkrát. V sezonách 1907 a 1908 navíc přišla i vítězství ve Světové sérii.
Cubs byli třída. Málokdo z fanoušků ale čekal, že druhý velký triumf bude posledním na víc než století.
Generace dalších pak mohla jen snít, co zažili ti, kteří žili před 108 lety. Vždyť tehdejší zápasy proti rivalům Detroit Tigers nemohly být téměř nikterak zaznamenány. Neexistoval rozhlas ani televize. Dochovaly se pouze fotografie a články z novin. Jen tak pro srovnání. Nejslavnější hokejový klub světa Montreal Canadiens tehdy ještě ani neexistoval.
Do sezony 1945 se ještě šestkrát dostal tým ze severu Chicaga do Světové série, ale vždy odcházel poražený. Právě při posledním velkém finále, pár měsíců po skončení druhé světové války, tradiční klub z Wrigley Field potkalo prokletí, kterého se nemohl zbavit dalších 71 let.
Zatracený kozel i chudák fanoušek
Chicago tehdy ve finále opět narazilo na Detroit Tigers. Vyhrálo dva ze tří zápasů a zbývající utkání série na čtyři vítězství mělo odehrát doma. Jenže přišel zkrat. Proč k němu došlo? Fanoušci Cubs mají jasnou odpověď.
Majitel blízké oblíbené hospody „Billy Goat Tavern“ Billy Sianis si tehdy nemohl velké finále ujít, a tak vyrazil čtvrté finále i se svým mazlíčkem, kozlem Murphym. Jeho přítomnost ale kvůli zápachu zvířete pochopitelně vadila okolním divákům, a tak Sianis musel ze zápasu odejít. Známy měšťan se tehdy urazil a při „vyhazovu“ ze stadionu tým proklel.
„Dokud můj kozel nebude moci na Wrigley, tak Cubs už nikdy nic nevyhrají,“ zanadával si.
Stalo se!
Cubs tehdy skvěle rozehranou sérii ztratili. Sianis navíc hned po konci finále majitelům stadionu zaslal škodolibý telegraf se slovy: „A kdo smrdí teď?“
Od toho dne tak fanoušky pronásledovala kletba „Billyho kozla“. Klub se potácel v desetiletích zmaru. Věrní fanoušci se stali terčem posměchu. Jejich klub byl předurčen ke kolapsům. Jako třeba třeba v roce 1969, kdy Cubs bojovali s New York Mets o co nejlepší pozici do play-off. V klíčový moment zápasu pálkaře Cubs na stadionu Mets najednou k překvapení všech oběhla dokola černá kočka. Kde se tam vzala? Nikdo nevěděl. Podivuhodná situace zlomila sebevědomí hráčů z Chicaga, kteří utkání ztratili.
O patnáct let později měli Cubs ve svém středu čtyři budoucí hráče baseballové Síně slávy, přesto v sérii na tří vítězné zápasy ztratili v San Diegu vedení 2:0 a znovu jim těsně unikl postup do Světové série.
Asi nejznámější a zároveň nejtragičtější příběh se odehrál v roce 2003. Na Wrigley po letech konečně znovu postavili konkurenceschopný tým. V šestém zápase národní ligy domácí fanoušci v čele se slavným hercem Billem Murrayem už začali oslavovat postup do Světové seríe. Tým vedl 3:0 a byl opravdu jen kousek do vysněného postupu. Pak se ale opět stalo něco nepředvidatelného.
Pálkař Miami Marlins Luis Castillo odpálil míček na hranici hřiště, kde se jej pokusil zachytit hráč Cubs Moises Alou. Na poslední chvíli ale po míčku sáhl jeden z domácích fanoušků. Alou se vztekal, chycení míče by znamenalo out a přiblížení vysněného postupu.
Nestalo se. Nejstarší stadion v Severní Americe obklopilo ticho. Všichni znervózněli. Toho Marlins dokázali dokonale využít a ztracenou sérii otočit. Nikdo v Chicagu nechápal, co se ten večer stalo. Totální kolaps. Znovu! Všichni ale našli stejnou oběť. Do té doby neznámého fanouška Cubs Stevea Bartmana. Stal se z něj psanec. Neměl do toho vůbec sahat, říkali si.
Ochranka ho musela vyvést ze stadionu, ale lynčování ubohého mladíka pokračovalo. Někteří mu vyhrožovali smrtí. Musel se z města na čas odstěhovat. V něm viděli důvod dalšího kolapsu. Z týmového selhání se stal nevinnou obětí.
Bartman a Billyho kozel zkrátka mohli za roky neskutečného trápení.
Lamač prokletí a dešť štěstí
Pak přišla spása s angažováním prezidenta Thea Epsteina. Mladý manažer dokázal s Bostonem Red Sox v roce 2004 po 86 letech získat pro Boston Světovou sérii. To se mu povedlo i o tři roky později. Před pěti lety ale baseballový odborník šel hledat novou výzvu do Chicaga. Zlomit kletbu! Za pět let utrápený tým změnil v favorita na titul. Cubs pod vedením legendárního kouče Joea Maddona vyhráli základní část.
V play-off hned v prvním kole museli čelit San Francisco Giants, kteří vyhráli titul třikrát za posledních sedm let. Těžkou zkoušku zvládli. Porazili i Los Angeles Dodgers a po 71 letech vrátili na Wrigley Světovou sérii. V ní sice prohrávali 1:3 na zápasy, ale favorit soutěže to nevzdal. Vyrovnal na 3:3 a vynutil si sedmý zápas.
V něm Cubs dlouho dominovali. Po homerunu domácího Rajaie Davise se ale opět schylovalo k dalšímu kolapsu ve 140leté historii klubu. Typickým způsobem, jak to dokážou snad jen Cubs.
Tentokrát už nepřišel!
Za stavu 6:6 začalo znenadání pršet a utkání bylo na několik desítek minut přerušeno. Přestávka přišla vhod rozhozeným hráčům Chicaga. Ti v nastavené desáté směně dokázali strhnout vedení na svoji stranu a nakonec vybojovali vytoužené vítězství 8:7.
„Tohle je nejvíc odolná parta hráčů, kterou jsem kdy trénoval,“ pochvaloval si po utkání manažer Maddon.
„Nebylo to o prokletí. Celou dobu, co jsem v Chicagu, jsem cítil to očekávání. Na ši fanoušci si to zaslouží. Věděl jsem, že tihle hráči to mohou dokázat a přivést prvenství po tolika letech zpět do Chicaga,“ zářil Maddon.
Jeho svěřenci to dokázali. Z klubu slepili pomyslnou nálepku „Lovable Losers“, kterou si za léta prokletí vysloužili. A věrní fanoušci se konečně dočkali.
