V americké animované pohádce Trollové mají podobu neškodných skřítků, kteří hýří barvami, úsměvy a radostí ze života tak nakažlivou, že je zasmušilí obři pojídají coby očkovací dávku štěstí. Než se odvážná trollí princezna pokusí změnit daný řád.
Divák by se měl o duhové pidižvíky strachovat, když obři žhaví rošty pro výroční trollobraní. Jenže soucitu jsou schopny leda nejmenší děti, všem ostatním jdou totiž cukrkandlově a organizovaně šťastní trpaslíci spíše na nervy.
Jejich nepřetržitá taneční párty s lasery a konfetami ubíjí jako jásavé estrády, popové písně vytvářejí jeden velký duhový videoklip pohádkových Dětí ráje. A byť jim jediný podmračený odrodilec poskytne důkaz, že bezvýhradný programový optimismus může vést ke zkáze, trollové dál křepčí k happy endu se sluníčkovým elánem, který pije krev.
O to sympatičtější jsou vlastně zasmušilí obři, jejichž dekadentní říše má také vtipnější výtvarné detaily než trollí osada diskoték. Pohříchu veselí nezmaři i do řad nepřátel zavlečou reklamní nákazu, když v jinak zábavné variaci na Popelku učiní z královy služtičky moderní krásku pomocí rekvizit z takzvaných proměn v ženských magazínech.
Jistě, malí diváci se v lízátkovém světě octnou rádi. Ale dospělý pocítí cestou z kina neodolatelné nutkání něco rozmlátit, aby ze sebe setřásl ulepenou růžovou vatu výchovného pozitivismu.