Prodávali tu kola, teď v Liberci u Nisy vzniká centrum pro umělce

  • 1
Bělostné stěny, futuristické záchody, dominantní bar. Téměř k nepoznání se proměnila bývalá cykloprodejna v liberecké ulici U Besedy přiléhající ke korytu Nisy. Vzniklo tu centrum KultiVAR, které spojí umělce pod jednu střechu.

„První část názvu odkazuje na vznikání, rození něčeho nového. Varem zase chceme ukázat, že to tu bude žít, že to bude v jednom varu,“ vysvětluje pojmenování nového prostoru Klára Altová, autorka myšlenky, že by se kdysi průmyslový objekt přestavěl na moderní dům umění.

A to se teď po měsících bourání, uklízení, stavění a dolaďování stává skutečností.

V přízemí, do kterého vede jediná přístupová cesta po lávce přes řeku, vyrostlo pódium.

„Na něm se nachází prostor pro sdílené kanceláře, zároveň se ale dá použít při různých událostech, které tu chceme pořádat,“ popisuje Altová.

Volný prostor naproti vstupním dveřím pak slouží jako showroom, tedy výstava mladých umělců, kteří zde budou nejenom prezentovat své výrobky, ale zároveň je nabízet k prodeji.

Podmínkou je zakotvenost umělců v Euroregionu Nisa

„Naší podmínkou je, aby to byli umělci z Euroregionu Nisa. Jinak můžou pocházet z okolí nebo jen v regionu tvořit,“ přibližuje.

Jedním z vystavujících, kteří si prostor pronajali, je například liberecký nožíř Milan Pokorný. „Prodávám převážně do světa, a tak se chci ukázat i v Liberci. Zároveň tím chci projekt podpořit, protože se mi zamlouvá,“ říká Pokorný, který zvažoval, že by přímo v KultiVARu své nože vyráběl.

Byť k tomu nakonec nedošlo, nezůstane dům umění bez dílen. Jednu z nich totiž obsadili mladí výrobci dřevěných hodinek Wooden Land, kteří se sami podíleli na přestavbě cykloprodejny.

„I když v naší společnosti dělám jednatele a dělníka od A do Z, tady jsem se naučil bourat pneumatickým kladivem, zdít nebo štukovat,“ říká zakladatel Wooden Landu Richard Koubek, který nové místo, kde budou hodinky vznikat, oceňuje i z důvodu přítomnosti dalších umělců.

„Budeme obklopeni kreativními lidmi a můžeme spolupracovat a vymýšlet zajímavé věci dohromady,“ dodává Koubek. Zbývá mu tu i dost místa na veškerou potřebnou techniku.

Prostor dostane i gastronomie

V další dílně se usadila přímo Altová, která pracuje se sklářským kahanem, třetí pak zůstává volná. „Navrhovaná byla pro práci švadleny nebo krejčové, rádi bychom ji obsadili někým podobným,“ přeje si Altová, která se nebrání myšlence pořádat v hlavním, přízemním sále i různé workshopy.

„Bude zde velký stůl, kde můžou jednotliví umělci předvádět své umění. Zároveň si tu můžou pořádat například školení a promítat si na zeď podklady,“ přibližuje.

Prostor ale nedostanou jen řemeslníci, kteří rozumí dřevu nebo sklu, ale i gastronomii. „Úplnou náhodou jsme jednou potkali Poláky, kteří dělají specifickou gastronomickou show. Vyrobí si jedinečné nádobí, vyřeší celý prostor, složí hudbu a celé je to pak spíš takové představení,“ netají se svými záměry Altová, která během přeměny domu zažila i silné lidské příběhy.

„Neměli jsme tak velký rozpočet, většinu věcí jsme dělali s pomocí dobrovolníků, což občas nestačilo. Lámali jsme si hlavu, jak vyčistit podlahu v přízemí, a nakonec povolali firmu. Její majitel se nám nejdřív smál, že to za peníze, které jsme mu nabídli, nejde udělat. Nakonec ale večer dorazil sám, protože viděl naše ztrápené výrazy, a ve finále ho náš nápad tak nadchl, že si řekl i o méně peněz,“ zakončuje Altová.