Motorka zcela nové koncepce ve svém vzhledu vychází ze střídmě řezaných mašin vzniklých těsně po druhé světové válce. V honbě za sportovními úspěchy a maximálním odlehčením bylo odhozeno vše zbytečné. Někdy opravdu zbytečné, někdy jenom zdánlivě. Například zadní blatník si svou cestu zpět našel. Ovšem v radikálně zkrácené podobě. Naproti tomu přední světlomet, pokud zůstal, byl minimalizován stejně jako přední blatník nebo podsedlový prostor.
Novodobý Bobber z Hinckley svým vzhledem absolutně navazuje na tradici svých poválečných předků. Jeho základem je řadový dvouválec známý například z modelu Bonneville T120 nebo Thruxton R. Hodnota krouticího momentu i výkonu byly posunuty do ještě nižšího spektra otáček. Mimo jiné i díky speciálnímu vzduchovému filtru, který byl rozdělen na dvě samostatné části.
Bonneville Bobber má větší rozvor než jeho příbuzný T120. To umožnilo jeho siluetu snížit na minimum. Před rovnými řídítky je jediný kulatý přístroj s retro bronzovým ciferníkem. V jeho spodní části je asi jediná úlitba moderní době, LCD displej, který zobrazuje zařazený rychlostní stupeň, stav paliva v nádrži, počet ujetých kilometrů nebo například zvolený režim odezvy plynu. Ty jsou k dispozici dva: ROAD a RAIN pro případ deštivého počasí. Rain je ale trochu příliš ostražitý a odezva plynové rukojeti ride-by-wire je pod jeho taktovkou hodně tupá. Kromě toho lze ještě ovlivnit například kontrolu trakce nebo brzdového asistenta ABS.
Na proudnicovou nádrž navazuje jediné hluboko probrané sedlo. Kromě toho, že pod sebou šikovně ukrývá zadní centrální pružící jednotku, má ještě jednu malou zvláštnost. Po uvolnění šroubu, který jej upevňuje k rámu, lze sedlo po rámu „svézt“ ještě níže a dát tak jízdě zcela jinou dimenzi. A protože v téhle poloze by jezdec již mohl mít potíže se sledováním budíku, dá se přístrojová deska jednoduše přizvednout. Složí k tomu klasický rychloupínák, který najdete třeba pod sedlem na kole.
Přísně tajné
Na utajeném místě v Británii usedám do hlubokého sedla a dvouválec pode mnou se rozduní krátkými koncovkami. Zvuk motoru sám o sobě vyvolává respekt okolí a naplňuje jezdce vlnou pohody. Jednička precizně a bezhlučně zapadá jako švýcarský hodinový strojek a pomalu uvolňuji páčku spojky. Přesto, že je ovládaná klasickým lankem, má příjemný měkký chod.
Bobber zabere mohutným koruťákem a v mžiku mám za sebou první krátkou rovinku. Blíží se pasáž se zatáčkami. Opatrně vezmu za brzdu. Odezva je přirozená, její nástup plynulý, ale účinek rázný. Šup dolů o dva kvalty a triumph se nese dlouhým obloukem. Následuje série utažených vlásenek, kde stupačky poprvé potkají silnici. Po výjezdu na předlouhou rovinu sypu rychlosti nahoru a zabořím se do sedla jak to jen jde. Mám ho ve spodní poloze a přilehnu tu nekonečně dlouhou nádrž. Nápor větru zesiluje a ručička na budíku skotačí kolem sto šedesátky. Ono by to ještě asi šlo, ale o tomhle jízda na bobberu fakt není.
Loučení je kruté, ale na startu testovací dráhy stojí fronta kolegů. Dělám, že je nevidím a opíšu alespoň ještě jedno malé kolečko navíc. Bobber na rozloučenou škrtne stupačkou o asfalt a blikne zadní ledkovou lampou.
Triumph kromě zvláštní kolekce oblečení nabízí ke klasikovi ještě širokou škálu volitelného příslušenství která čítá téměř sto padesát položek. Jedním z hodně zajímavých doplňků, který jistě vyvolá množství diskusí, jsou vysoká řídítka ve stylu „ape hanger“ odkazující na éru prvních chopperů. Posaz na takto upraveném bobberu má samozřejmě svá specifika, ale své příznivce si určitě najde.
