JE TO VŮBEC MOŽNÉ? Česká basketbalistka Tereza Vorlová (uprostřed) vstřebává...

JE TO VŮBEC MOŽNÉ? Česká basketbalistka Tereza Vorlová (uprostřed) vstřebává radost, právě se stala mistryní světa ve hře 3x3. | foto: FIBA

Mistryně světa z Postoloprt. Mám z toho husí kůži, přiznává Vorlová

  • 0
Z Postoloprt dokráčela Tereza Vorlová až k titulu mistryně světa trojkového basketbalu. Stala se jednou ze čtyř českých hrdinek šampionátu v čínském Kuang-čou. Možná tím udělala zlatou tečku za svojí kariérou.

„Teď si dávám dohromady, jestli neskončit s basketem, nebo ho hrát jen pro radost,“ svěřila se třicetiletá hráčka po návratu z Číny.

Jak vám zní to spojení - Tereza Vorlová, mistryně světa?
Mám z toho husí kůži, poslouchá se to moc hezky. Pořád mi to přijde docela neuvěřitelné. Dostala jsem plno gratulací, každá byla nádherná. A v hale v Lounech mě přivítaly basketbalové děti.

Slavíte hodně?
Ta hlavní oslava nás teprve čeká v Praze, máme ji s holkama naplánovanou na pátek. Menší oslavičky už byly, ale není to tak, že bychom obrážely hospody, to ne.

Co vás k titulu dovedlo?
To my samy nevíme. Šlo o souhru všeho, prostě to vyšlo. Měly jsme štěstí, asi dobrý tým, dobře složený, rozuměly jsme si. Do Číny jsme letěly s tím, že se od nás nic nečeká. Byly bychom rády za postup ze skupiny. Což se povedlo, pak už jsme hrály s klidem, protože nám nikdo nemohl nic vyčítat. A ono to fungovalo dál, vycházelo nám všechno, padaly těžké střely.

Jaký zápas je pro vás ten top?
Nejvíc je zmiňované semifinále s USA. Dát vítězný koš v závěru, to bylo hodně emotivní. Američanky byly favoritky, jenže my se nevzdaly předem. Ale nečekaly jsme, že by to mohlo vyjít až takhle.

Basketbal 3x3

Hraje se jen na jeden koš. Střela zpoza oblouku je za dva body, zevnitř za jeden, stejnou hodnotu má trestný hod. Na zakončení útoku je 12 vteřin. Hraje se 10 minut nebo do dosažení 21 bodů.

Finále s Ukrajinou už bylo snazší, vyhrály jste 21:11.
V tomhle sportu je ale možné úplně všechno, takže ani vedení o pět šest bodů nic neznamená. Během pár vteřin může být ztracené. Ale je pravda, že finále bylo klidnější. Když jsme zápas ukončily, osobně jsem ani moc nevěděla, co dělat, jak slavit. Velké emoce! V hledišti byla spousta lidí, i pár Čechů, kteří nám přišli fandit. Měli českou vlajku, čekali na nás se šampaňským, to bylo hrozně milé.

Jak byste popsala své spoluhráčky ze zlatého družstva?
Míša Uhrová má nejvíc zkušeností s basketem 3 na 3, byla moje spoluhráčka, pak trenérka, teď zase spoluhráčka. Objely jsme toho spolu mraky. S Kačkou Novotnou jsem hrála na Slovance, spaly jsme teď spolu na pokoji. Je pořádná, dávala nám řád. Se Sárou Krumpholcovou jsem byla na turnaji poprvé, poznala jsem ji předtím během tří dnů na Lipně v olympijském parku. Jak je mladá, byla taková vyblázněná, starala se o legraci.

Jaký byl šampionát v Číně?
My si ho naprosto užily, zapojily jsme si do toho spoustu výletů, měly jsme dost dní volno. Už jsem sice byla na líp organizovaných turnajích, ale to jde stranou. Neřeším, jestli máme lepší pití nebo zda nám dají banán a nektarinky.

Co všechno jste viděly?
Vyjely jsme na Canton Tower, pátou nejvyšší budovu světa, krása! Navštívily jsme zoo, podívaly jsme se na pandy, jsou nádherné. Prošly jsme se po městě, byly jsme na černém čínském trhu, kde prodávali spoustu falešného zboží, smlouvaly jsme o cenách. Snažily jsme se Čínu poznat, jak jen to šlo.

Kolik diváků chodilo?
Ze začátku moc lidí nebylo, ale na vyřazovací boje už bylo plno. Když jsme šly na kurt, viděla jsem neuvěřitelně dlouhou frontu. Pak je pustili dovnitř a oni sprintovali na tribunu, aby měli svoje místo. Netuším, kolik se tam vešlo lidí, ale možná čtyři pět stovek. Další se dívali venku na obrovskou obrazovku. Číňani si to užívali, hodně fandili.

Jaké je přeorientovat se z pětkového na trojkový basketbal?
To je velmi těžké, jde o úplně jiný sport. Pokud někdo přijde z pětkového basketu a hraje první zápas v trojkovém, vůbec nestíhá. I pravidla musí vstřebat, jsou jiná. Má to úplně jiný drajv, všechno je rychlejší. Je to hodně o vyhranosti, ta je víc než nějaká taktika. Na taktiku není moc čas, na střelu je jen 12 vteřin.

Baví vás to víc?
Trojkový je zábavnější, ale je to spíš zpestření po sezoně, přes léto. V sezoně nás živí pětkový.

Je snaha dostat trojkový basketbal na olympiádu. Dočkáte se?
Osobně si nemyslím, že bych se toho dočkala. Chtěli by už do Tokia, ale jisté to není. Je to za čtyři roky, což už by se mě asi netýkalo.

Jak jste se z Loun dostala do velkého basketbalového světa? Působila jste ve Francii i v Itálii.
Narodila jsem se v Lounech, teď žiju v Postoloprtech. Prošla jsem hodně moc týmů, už v dorostu. Přes Pardubice a sportovní gympl jsem to vzala do Prahy, kde jsem zakotvila, i v ženách jsem vystřídala dost týmů. Každý mi něco dal.

Sestřih finále Česko - Ukrajina

Pomáhá vám v basketbalu něco z veslování, které jste dělala?
Rodiče jsou veslaři, ale já toho vyzkoušela víc, než jsem zůstala u basketu. Vyrostla jsem u vody, bylo přirozené, že jsem zkusila i veslování. Nikdo mě nenutil. Sport je to nádherný, mám ho ráda, ale basket mě bavil víc. Doteď chodím na veslák a strašně se mi líbí, jak tam mají přátelskou atmosféru. Starší s mladými dokáží komunikovat, každý s každým si tyká. Basketbal je strojenější.

Letos jste měla hrát italskou Serii A2 za klub Costa Masnaga.
V Itálii jsem si odkroutila jednu a půl sezony, od srpna jsem měla začít další ve třetím klubu. Ještě jsem se tam nedostavila... Spíš jsem řešila, zda vůbec ještě hrát. Teď si dávám dohromady, jestli neskončit s basketem, nebo ho hrát jen pro radost. Necítila jsem se jít do přípravy. Potřebovala jsem pauzu, už toho bylo dost.

Proč?
Dělat basketbal jen pro peníze nechci, potřebuju se tím bavit a dát tomu sto procent. Bála jsem se, abych toho byla ještě schopná. Zatím nemám deadline, do kdy se rozhodnu, co budu dělat dál. Ale začnu si hledat práci. I kdybych s basketem pokračovala, konec je neodvratitelný a jednou musí přijít.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž