Jenže i výběr na finský turnaj v sobě nese jistou dlouhodobou vizi. Kouč – i zbytek světa – totiž netuší, jestli za rok a půl na olympiádu v Jižní Koreji dorazí hráči z NHL, a tak plánuje: „Musíme co nejvíc hráčů z Evropy obouchat mezinárodními zápasy.“
I proto je tým bez velkých jmen jako Sobotka, Červenka, Erat...
I proto. Ale hlavně kluci, co mají v nároďáku hodně za sebou, tak je chceme nechat v klubech, aby o pauze nabrali sílu. Hráči, kteří byli na Světovém poháru, měli náročný program.
Jak moc řešíte, zda olympiáda nakonec bude s hráči z NHL?
Sledujeme všechny kluky v NHL, ale není to moc těžké, protože už jich tam moc nemáme. Musíme ale být připraveni na obě varianty, že olympiáda bude s nimi i bez nich. Proto chceme rozšířit evropské portfolio hráčů, které tu máme. Aby – pokud je budeme muset čerpat – jsme je měli obouchané z velkých zápasů.
Dáte jim prostor „učit se“?
Ano, ale... Každý trenér chce vyhrávat. Dáme hráčům prostor, ale nezbavujeme je „povinnosti“ vyhrát. Nebudeme je plácat po zádech, že jejich výkon byl sympatický, že nevadí, že prohráli, protože jsou noví. Musí mít taky zodpovědnost a musí to být podložené výsledky.
Poučil vás nějak i pro zbytek sezony Světový pohár?
Ano, že se pokusíme klukům i na Euro Hockey Tour vytvořit stejný servis, jako byl v Kanadě. To znamená přípravy na zápas, videorozbory... Proto bylo pro mě důležité, že stejný realizační tým pokračuje dál. Sedli jsme si pracovně i lidsky. U Venci Prospala to pokračování bylo s požehnáním rodiny, protože má doma mateřskou školku (čtyři děti). Ale já ho nepotřebuji na menších turnajích, ale na šampionátu a olympiádě. A Jirka Fischer bude z Detroitu uvolněný i na ty turnaje. Na Světovém poháru skautoval soupeře, teď se zaměří na naše hráče, především na obránce. Aby měl na konci sezony relevantní informace, kdo má podle něj jet na MS.
V NHL se gólově daří Pastrňákovi, Frolíkovi. Je za tím i jejich rozehranost ze Světového poháru?
Může hrát roli, že do sezony vletěli dřív. Jsem rád, že se jim daří, jen mě malinko mrzí, že víc gólově nepřispěli v nároďáku. Ale byla to jiná kvalita soupeřů, proti kterým hráli.
Kluby z NHL nepustily na turnaj Krejčího, Hertla, Gudase, Nestrašila. Hned v přípravě ale hráli.
Snažili jsme se to před Světovým pohárem řešit, ale nebyli jsme moc úspěšní. U Krejčího šlo jen o čas. Chtěl, ale nebyl stoprocentně připravený. Nestrašil mě několikrát ujišťoval, že je totálně připravený. Ale v klubu mu to zatrhli a on tam nemá takovou pozici, aby si dupnul. To stejné Hertl. U něj nás to hodně mrzelo, protože profesor Pavel Kolář si byl jistý, že může jet. Ale pozor – necítili jsme se jako druhořadí. Každý tým tam měl podobné potíže, jen se jim lépe ztráty oproti nám nahrazují.
Po návratu jste přišel s nápadem zúžit evropské rozměry hřiště a přiblížit je těm zámořským. Pokročili jste nějak?
Řešili jsme to na reprezentační komisi. Nechali si vytáhnout data z extraligových stadionů a na většině z nich je bohudík šířka kolem 28 metrů, což je lepší než těch původních 30. V lize to tedy dál řešit budeme a věřím, že se posuneme, protože všichni jsou pro zúžení, aby hokej byl rychlejší. Otázkou je technické řešení na zimácích, neboť ne všude to půjde. Evropa jako celek to zatím neřešila, možná se začne teď v listopadu na Euro Hockey Tour ve Finsku. Ale záležet bude na jednotlivých federacích, protože třeba Švédi hrají na širokých hřištích, a když na nich budou chtít hrát dál, tak to nikdo z nás nezmění.
