Veteránka tuzemského basketbalu, která má za sebou už dvojí loučení s palubovkami, se na jeden týden znovu vrátila. Světový titul dobyla spolu s Terezou Vorlovou, Kateřinou Novotnou a osmnáctiletou snajperkou Sárou Krumpholcovou.
„Musím ale přiznat, že pro mě to větší emoce byly po semifinále. Ve finále už jsme vedly o dost bodů a jen si to udržovaly,“ dodala s nadhledem šéfka týmu, která byla dokonce vyhlášena nejužitečnější hráčkou turnaje.
A že semifinále i finále její družina utnula už před časovým limitem utkání? To Uhrovou nijak nezaskočilo. „Měly jsme ofenzivní tým. Věděly jsme, že moc neubráníme a speciálně na Ameriku, kterou jsme s její výškovou a váhovou převahou neměly šanci pokrýt, byla jasná taktika dát 21 bodů co nejrychleji to půjde. Viděly jsme, že s tím uspěly i Španělky, my to jen zopakovaly. Američanky si špatně vypomáhaly a my dávaly otevřené dvoubodové střely.“
Za závěr turnaje chválí Uhrová nastupující hvězdu světového 3x3 Sáru Krumpholcovou.
„Náš benjamínek tam zazářil. My jsme ji sem ale kvůli těm jejím dvojkám braly. Má na to ruku a my na ni pak pracovaly, aby ty pozice měla,“ odhalila netradiční pořádky v týmu.
166 centimetrů vysoká Uhrová už pár velkých medailových úspěchů má. Před patnácti lety slavila juniorský světový titul z klasického pětkového basketbalu, čtyři roky poté se stala evropskou šampionkou.
Ovšem stát se mistryní světa vlastně už jako sportovní důchodce, to je víc než majstrštyk. „Řadím to hodně vysoko. Pořád nejvíc pro mě znamená titul z juniorek, ale tohle je velká věc už proto, že nejsem aktivní hráčka a dostat se do formy je těžší a těžší. A že tu ještě ve 34 letech dokážu takhle běhat a hrát, toho si moc cením, protože trojkový basket je fyzicky mnohem náročnější.“
Rozehrávačka přiznává, že nejvíce vyčerpávající pro ni byl první den turnaje s prodloužením proti Cookovým ostrovům. „Tělo si na to teprve zvykalo, ale systém turnaje, kdy po hracím dni následoval den oddychu, nám hrál do karet, takže jsem zase nabrala síly.“
Uhrová má teď jen jednu obavu. „Trochu se bojím, aby mi naše federace nezrušila smlouvu jako trenérce, a aby po mně zase nechtěli hraní,“ směje se. „Je to ale hrozně příjemné. Všichni nám tu gratulují, mobil je zahlcený zprávami a to se hezky čte, že to v Česku tolik lidí sledovalo.“
Česká basketbalistka Tereza Vorlová (vlevo) se v semifinále MS snaží zastavit Alexis Jenningsovou z USA.
Česká basketbalistka Kateřina Novotná (vlevo) v semifinále MS útočí na americký koš.
Sobotní odysea vyřazovacích bojů začala ve čtvrtfinále s Nizozemskem. „Byl to velmi nepříjemný soupeř. Celý zápas byl o tom ubránit jejich jedinou nebezpečnou hráčku, což se povedlo,“ děkovala Uhrová týmu za výhru 16:11.
A popsala drsný průběh zápasu: „My jim to chtěly od začátku znepříjemnit, okamžitě jsme chodily dovnitř, vynucovaly si fauly a zápas už jsme dohrávaly tak, že jsme po jejich sedmém a dalším faulu měly dvě šestky. Ony už to pak nervově nedávaly, faulovaly občas až brutálně a my z toho odešly s naraženými prsty a koňary. Hodně často nás i držely za dres, a i když to rozhodčí povolovali, my si pro ty fauly stejně došly.“
Asi nejtěžším zápasem play-off bylo semifinále proti USA byly sice Češky většinou těsně vpředu, ale proti fyzicky silnějším soupeřkám se ohromně nadřely na každou lepší střelu a stejně tak i v každé obraně. Soupeřky si i víc míčů doskočily a vynutily si také několik českých ztrát. V pravý čas ale vždy přišla nějaká dvojka nebo šikovná akce, která český tým udržela vpředu.
Za stavu 16:13 však došlo ke kritické situaci, která mohla rozhodnout dvě minuty před koncem o celém zápase. Americká hráčka při vydriblování od koše loktem drsně odmítla Krumpholcovou, která zůstala ležet na kurtu, a Američanky trefily dvojku. Vzápětí se dostaly až k obratu na 18:16, když navíc v závěru měly i výhodu dvou trestných hodů za faul.
Česká basketbalistka Sára Krumpholcová (vpravo) leží na ploše po úderu do hlavy v semifinále MS 3x3 proti Američankám.
„Sára po tom zákroku spadla na kurt a udeřila se do hlavy. Já to sama dobře neviděla, ale trojkový basket je prostě tvrdý. Na tohle musíme být připravené. Já to u rozhodčích nereklamovala, ale bylo vidět, že na to pak vzali ohled a byli přísnější u jiných zákroků,“ osvětlila situaci Uhrová.
Ani za nepříznivého stavu se Češky nevzdaly. S Krumpholcovou už jen na lavičce snížily a při dvojce faulovaná Novotná pak z šestek otočila na 19:18. Americká soupeřka vzápětí minula obě šestky a Uhrová dlouhou střelou zápas okamžitě ukončila.
„Ani za nepříznivého stavu v koncovce jsme to nemohly vzdát. Věděly jsme, že už se blížíme k 21 bodům a chtěly udržet svou hru střelbou z dálky. Já holkám za vedení 19:18 hlavně říkala, abychom je nechali dát koš za bod. Kačka Novotná bohužel udělala sedmý faul, což znamenalo dvě šestky. Naštěstí soupeřka obě minula a já vypálila tu poslední dvojku. Vtipné tam bylo, že po ní Terka Vorlová začala bránit, protože ani nevěděla, že už je 21 bodů a tím pádem konec. Jen koukala, jak my ostatní už skáčeme radostí,“ směje se Uhrová.
Sestřih semifinále Česko - USA
Ještě tu ale byla finálová bitva, kterou už ovšem Češky zvládly nebývale suverénně. „Nechci to zlehčovat, ale proti semifinále to bylo pohodovější. My i Ukrajinky jsme se do finále dostaly dost nečekaně. Favoriti byli úplně jiní. My je ale porazily už v semifinále.“
A jaká byla vítězná finálová taktika? Spočívala v dobré motivační řeči. „Já jsem na Ukrajinkách viděla, že už jsou postupem do finále uspokojené a říkala jsem holkám: Když jsme porazily Ameriku, tak Ukrajina nás dostat nemůže. Měl by vyhrát ten, kdo porazil Ameriku. Pojďte do toho, teď poprvé to chceme my. A když jsme pak vedly o tři čtyři body, bylo znát, že Ukrajinky už to trochu vzdaly.“
