ROZSTŘEL: Přechylování se nevyhneme, bez něj se věta rozpadne, říká Oliva

Hostem pátečního diskusního pořadu iDNES.cz Rozstřel byl jazykovědec Karel Oliva. Rozebíral například přechylování českých jmen. „V životě jsem nepotkal cizinku, která by proti tomu protestovala,“ uvedl. Bez přechýlení se podle něj často rozpadne celá věta, jelikož je třeba v českém jazyce definovat pohlaví člověka, o němž je řeč.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Právě přechylování se v pořadu bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) obšírně věnoval. Pohled jazykovědce na tuto problematiku zajímal celou řadu čtenářů, kteří mohli hostu Rostřelu sami pokládat dotazy. Podle Olivy ten, komu vadí u ženských příjmení koncovka -ová, stejně používá jiné prostředky, jak poukázat na ženský rod. „Kateřina Emmons, střelkyně Emmons, vítězka Emmons,“ uvedl příklady Oliva.

„V momentě, kdy tam dáme jen tvar jména bez -ová a nic dalšího, čím bychom vyznačili, že se jedná o ženu, tak najednou se nám věta rozpadne pod rukama,“ řekl dále v diskusi s moderátorem pořadu Vladimírem Vokálem, který sám vystudoval bohemistiku, a k jazykovým hříčkám má tak velmi blízko.

Mluvčí si podle Olivy v případě přechylování nepomohou ani tak, že se pokusí nahradit příjmení křestním jménem. Jako příklad uvedl titulek V Kremlu se setkali Putin a Hillary, který Oliva považuje za silně nevhodný. V Rozstřelu vysvětlil, proč to tak je. „V podstatě je pro Hillary Clintonovou urážlivý. Působí dojmem, že si ruský prezident pozval ženu lehčích mravů,“ uvedl.

Jazykovědec se domnívá, že autor zmíněného titulku byl nepřítelem přechylování, nemohl ale zvolit variantu Clinton, protože ta by odkazovala k bývalému americkému prezidentovi. Smysl věty by se tak zcela změnil.

U ruských jmen bych byl opatrnější

U ruských ženských příjmení, která už sama o sobě určení pohlaví obsahují, se pak Oliva přiklání k funkční variantě. „Ten, kdo vyslovuje Šarapovová, působí dojmem, že trochu koktá, ale je to funkční,“ řekl jazykovědec. Naopak z tvaru Šarapová podle něj není zřejmé, zda mužský protějšek zní Šarap, nebo Šarapov.

Oliva současně upozornil na paradox, že zatímco cizinkám, se kterými se setkal, přechylování jejich příjmení nevadí, Češi na toto téma košatě diskutují. „Buď jsou na to dokonce hrdé, nebo je jim to jedno a pokládají to za libůstku češtiny. Hlavně to vadí Čechům, cizincům to nevadí,“ konstatoval.

Vokál debatu zahájil citací Karla Čapka, podle které se jazyk zdokonaluje, když se zdokonaluje národ. „Jazyk se vždy vyvíjel podle komunikačních potřeb těch, co ho používají,“ reagoval na to Oliva.

Zatímco angličtina je podle něj při učení zpočátku lehká a teprve později přichází náročnější část, podobně jako při zdolávání Himálaje, češtinu jazykovědec přirovnal ke Stolové hoře.

Klepal jsem, diktáty byly, řekl Oliva k působení na ÚJČ

Ředitelem Ústavu pro jazyk český byl Oliva víc než třináct let. Ke 30. září letošního roku mu skončilo druhé funkční období a znovu tak jmenován být nemůže. Byl vypsán konkurz a Olivovým nástupcem se stal Martin Prošek. Oliva doufal, že v ÚJČ zůstane, s novým ředitelem se ale nedohodli.

Politici se snaží mluvit správně

Čeští politici jsou si podle bývalého ředitele jazykovědného ústavu dobře vědomi, že při veřejném projevu musí mluvit prestižní češtinou. „Poslanec Filip, předseda Sobotka a předseda Kalousek mluvili výborně,“ shrnul puštěné ukázky. Pochválil i prezidenta Miloše Zemana. „Když chce, má výbornou češtinu,“ řekl.

U bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga zmínil občasné používání nespisovných slov, u ministra financí Andreje Babiše nesprávné koncovky převzaté ze slovenštiny. „Výroky, že Babiše je třeba tlumočit, jsou nesmyslné,“ zastal se však ministra.

„Nový pan ředitel mi řekl, že takové lidi, jako jsem já, tady nepotřebuje a že mi nedá pracovní smlouvu, takže odcházím, nikoliv, že bych chtěl odejít,“ řekl Oliva již dříve o svém odchodu z Ústavu pro jazyk český. Před časem se přitom právě o něm spekulovalo, že by mohl být jedním z kandidátů na nového předsedu Akademie věd. Oliva už ale o pozici nemá zájem.

„Myslím, že to, co se stalo, je celkově obrazem toho, jak Akademie věd teď vypadá,“ konstatoval Oliva. V Rozstřelu uvedl, že „ve svém pokročilejším mládí už nemusí dělat všechno pro peníze“. Hodlá prý dělat věci, které mu připadají smysluplné, a účast v Rozstřelu pokládá za jednu z nich.

Ke kritice svého působení v ÚJČ ze stran bývalých zaměstnanců například proto, že jim prý dával diktáty nebo že vstupoval do kanceláří bez ohlášení, Oliva uvedl, že „mu to přijde úsměvné“. „Nevím, jak bych se měl hlásit předem,“ reagoval na to bývalý ředitel. Za dostatečné prý považuje zaklepání.

K diktátům pro zaměstnance uvedl, že jejich smyslem nebylo zaměstnance hodnotit. „Kdysi dávno jsme prozkušovali, protože jsem jim chtěl ukázat, že pravidla z roku 1993 jsou silně nekonzistentní,“ vysvětlil Oliva. Zkritizoval zejména nejasnou úpravu psaní velkých písmen, kdy pravidla uváděla v příkladech třeba Letiště Praha, ale na druhé straně také nádraží Praha - Smíchov. Jak ale psát přístav Holešovice, to se neřeší. „Nevím, zda je přístav spíš letiště, nebo nádraží,“ vysvětlil Oliva.

Za Olivova vedení se ústav víc otevřel veřejnosti. Zřídila se například Internetová jazyková příručka, jazyková poradna a v médiích pravidelně vycházely rozhovory vědců o pravopise a českém jazyce.

Kromě Ústavu pro jazyk český působil dříve Oliva také například na Bulharské akademii věd či v Rakouském institutu pro výzkum umělé inteligence ve Vídni. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a zabývá se matematickou lingvistikou a formální syntaxí.