Jakub Brabec se raduje z gólu, kterým posunul Spartu do skupinové fáze Evropské...

Jakub Brabec se raduje z gólu, kterým posunul Spartu do skupinové fáze Evropské ligy. | foto:  Michal Šula, MAFRA

Myslíš na přestup, proto nehraješ, řekl mu Ščasný. Teď chce Brabec růst

  • 79
Léto pro něj bylo dlouho plné nejistoty. Zůstanu ve Spartě? Budu hrát? Odejdu do zahraničí? Do Anderlechtu? Jinam? Jakubu Brabcovi, stoperovi fotbalové reprezentace, šrotovala hlavou spousta otázek. Nakonec se chvíli před koncem přestupního termínu dočkal rozuzlení: přestoupil do belgického Genku.

Tam se rychle zabydlel, po týdnu našel bydlení, přestěhovala se za ním manželka s malou dcerkou. A brzy získal i místo v základní sestavě, takže se dočkal také nominace do reprezentace pro kvalifikační zápasy s Německem a Ázerbájdžánem.

„Ale období, kdy se řešila moje budoucnost, bylo celé dost zběsilé. Jsem rád, že to mám už za sebou,“ říkal v úterý na srazu národního týmu ve smíchovském NH Hotelu.

Tak se ještě k vašemu odchodu pojďme vrátit. Jak jste poslední týdny ve Spartě prožíval?
Od chvíle, kdy se začalo jednat o mém odchodu, mi pan trenér Ščasný řekl, že nechce stavět někoho, kdo má v hlavě přestup. To byl důvod, proč jsem v závěru nehrál. Bylo to jeho rozhodnutí, které jsem akceptoval. Měli jsme kolem toho dvakrát třikrát nějaké sezení. Já jsem vždycky řekl, že se snažím být připravený. V tu chvíli mi asi nevěřil natolik, aby mě postavil, já jsem se s tím musel vypořádat. Blbé bylo, že jsem tehdy měl informace, že přestup spíš nedopadne.

Ano?
Všichni šířili, že půjdu do Anderlechtu, ale já jsem věděl, že už týden Spartě vůbec neodpověděl, že se nic neděje. Všichni mi gratulovali k přestupu, ale já věděl, že to spíš vypadá na Genk.

Tam jste nakonec skutečně přestoupil, ale ještě předtím jste stihl Spartě gólem v závěru zápasu se Sönderjyske zajistit postup do Evropské ligy. To bylo pěkné loučení, ne?
To jo, ale v tu chvíli to vlastně ještě loučení nebylo. Trenér Ščasný pak řekl, že Anderlecht je důvod, proč nehraju, ale já věděl, že je to ještě hodně daleko, nebo že přestup ven třeba ani nedopadne. Zbývalo pět dní do konce přestupového období, bylo to hodně hektické, ale jsem rád, že to nakonec vyšlo.

Jak se jednání o přestupu vyvíjela?
Už na začátku přestupového období jsem věděl o zájmu Anderlechtu i Genku, proběhla nějaká jednání se Spartou. O financích, o tom, jestli to vůbec půjde, čekalo se, až se k tomu vyjádří majitel... Nakonec mi po dvou týdnech dali informaci, že mě nepustí. Pak jsem začal hrát v základní sestavě, nezvládli jsme kvalifikaci o Ligu mistrů se Steauou, já dostal červenou kartu... Pak se zájem Anderlechtu obnovil a tím, že se to i v Belgii trochu rozmázlo v médiích, se začal zajímat i Genk. To, co Anderlecht nestihl za deset dní, udělal za dva dny. Tím to bylo jednodušší.

Neměl jste strach, že můžete přijít třeba o půl sezony, kdyby přestup nevyšel? Že by vás trenér dál nestavěl?
Trenér řekl, že když přijde jasné resumé, že neodcházím, tak mě zapojí zpátky. Věděl jsem, že o nic nepřijdu. Byl jsem v situaci, kdy jsem to chtěl už mít vyřešené, nechtěl jsem si rozhodně stavět hlavu, že ve Spartě nebudu. Naopak jsem si přál, aby se to vyřešilo co nejrychleji, abych sám věděl, co se mnou bude. Mám už rodinu a pořád jsem nevěděl, jestli budu tady, v Belgii... Nakonec jsem se v pondělí v devět večer dozvěděl, že druhý den v devět ráno letím do Belgie. To bylo hektické.

Radil jste se s kamarádem Ladislavem Krejčím, který v létě odešel do Itálie?
Spíš jsem to hodně řešil s kluky, kteří hráli v Anderlechtu: s Danem Zítkou, Lukášem Marečkem a Ondrou Mazuchem. Ti mi Belgii určitě doporučovali. S Láďou a Jirkou Skalákem jsem v kontaktu vlastně pořád, takže jsem věděl, jak trénují, jak to u nich probíhá. Píšeme si, voláme si, sdílíme teď podobné zážitky. O to častěji se spolu bavíme.

Spartě úvod sezony nevyšel, trenér Ščasný nakonec skončil. Co jste tomu říkal?
Situace, jaká pak ve Spartě nastala, mě samozřejmě mrzela, sparťan jsem pořád a sleduju to. Mrzelo mě, že se nezvládlo derby. Co se týče odchodu trenéra Ščasného, asi to už muselo přijít. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

Ani Genk zatím úplně nezáří, v lize jste devátí...
Pořád je to hodně namačkané, je začátek ligy. Teď bylo důležité, že jsme zvládli poslední zápas a zase se přiblížili týmům nad námi. Když jsem přišel, byla tam série tří čtyř proher v řadě, to mi pomohlo do sestavy. Už po týdnu jsem hrál první zápas s Anderlechtem, pak jsem se tam udržel. S tím jsem spokojený.

Zahraniční angažmá prožíváte poprvé. Je to velká životní změna?
Vždycky jsem si přál se jednou do zahraničí podívat, teď se mi to povedlo. Jsem rád, že všechno vychází tak, jak má. Máme mladý tým, všechno funguje v angličtině, i tréninky, což je pro mě o dost jednodušší. Ani mě nenutí, abych se učil vlámsky, i když občas už taky něco chytám. Zatím se mi tam moc líbí.

Na angličtině jste pracoval už dlouho před odchodem, že?
Odmala jsem chtěl hrát v zahraničí, takže jsem se snažil anglicky naučit, abych byl připravený. Nechtěl jsem být jeden z těch, kteří přijdou do ciziny a neumí ani kváknout. Během čtrnácti dnů si člověk musí zařídit hodně věcí: bydlení, auto, úřední věci... Pomáhali mi lidé z klubu, ale samozřejmě jsem musel mluvit. Je důležité být připravený i po téhle stránce.

Jak vás tým přivítal?
Nikoho jsem neznal, žádný Čech, takže první dva týdny byly z mé strany takové tišší. Ale postupně získáte respekt na hřišti, ukážete, že trochu fotbal umíte, a kluci si vás začnou víc vážit. V sestavě jsem teď už víc zápasů, je to čím dál lepší. Máme mladý tým, k české kabině to má hodně blízko.

V čem?
Hodně srandiček, mimofotbalové aktivity. Kluci často společně někam chodí, což, jak jsem slyšel od Ládi Krejčího nebo Jirky Skaláka, v Itálii nebo Anglii moc není. Tam spolu třeba drží cizinci, tady celý tým. Asi to bude tím, že máme mladý mančaft. Vždycky jsem si připadal v Česku jako mladý hráč, tady už jsem mezi staršími. To je takové blbé zjištění. (úsměv) Bohužel už to tak asi bude.

Konkurence je velká? Větší než ve Spartě?
Myslím, že kádr je stejně široký. Na stopera jsme tam tři, od začátku jsme se trochu točili, teď hraju s Gambijcem Omarem Colleyem, který přišel ze Švédska chvíli přede mnou. Nedávno se mě novináři ptali, jak to kouše třetí stoper, Sébastien Dewaest, že nehraje. Říkal jsem, že jsem si to taky kolikrát prožil, takový je prostě fotbal. Může se stát, že za čtrnáct dní tam zase dva zápasy nebudu já. Utkání je hodně, liga, domácí pohár, Evropská liga... Určitě se to ještě protočí.

Vstupenky na Ázerbajdžán dál v prodeji

Na utkání fotbalové reprezentace proti Ázerbajdžánu, které se odehraje příští úterý ve Vítkovicích, je mezi fanoušky zájem, ale lístky je stále možné koupit. Fanoušci mohou využít server vstupenkyfotbal.cz, další možnost zakoupení pak bude přímo na stadionu. Tou nejbližsí bude nedělní veřejný trénink reprezentace, na který budou mít všichni zájemci umožněn vstup zdarma.

Co vás v Genku překvapilo?
Ze začátku rychlost, nasazení, tempo. Na nic není čas, všechno je nadoraz. Co se týče interních věcí, máme sraz dvě hodiny před každým tréninkem a dostaneme na celý týden seznam cvičení: na posilovnu, na stabilizační cviky, protahování. Každý má svůj program, který si sám vypisuje, co udělal, co ne. K ruce máme kondiční trenéry, kteří s tím pomáhají. Když nevím, co dělat, pomohou, ukážou. To je velká změna. Před tréninkem je velký prostor, musí se to dodržovat, kladou na to důraz.

Musíte pracovat ještě o něco víc než ve Spartě?
I proto jsem chtěl přestoupit. Nechci nikde stagnovat, chci růst, učit se novým věcem. To se tady daří, pracuju ve větším tempu a získávám zkušenosti proti dobrým útočníkům. I když jsme hráli třeba proti slabším týmům, útočná trojka čtyřka byla vždycky silná. To tady úplně obvyklé není. Třeba když jsme hráli proti Kortrijku, ani jsem nevěděl, kde to přesně leží. Říkal jsem si, že to snad nějak půjde. A my tam dostali čtyřku, oni byli fakt dobří. Byla to jízda. Nasazení, samý souboj, blízko k anglickému stylu. Jezdí se od první do poslední minuty.

Čekal jste, že tak brzy po přestupu přijde pozvánka do reprezentace?
Nepočítal jsem s tím. Ale pak jsem dostal informaci, že možná někdo z reprezentace poletí na náš zápas Evropské ligy se Sassuolem. Samozřejmě jsem se snažil připravit co nejlépe. Po utkání jsem mluvil s Borisem Kočím, který mě sledoval. Každý tu chce být, jsem rád, že jsem pozvánku dostal.

Čistě hypoteticky: kdybyste nastoupil, napadá vás, jak Německo zastavit?
No, toť otázka. Dopoledne jsme koukali na video, je tam velká kvalita. Nadstandardní hráči, světoví, určitě to ukážou. Ale i na jaře se Spartou jsme hráli zápasy proti papírově silnějším týmům a dalo se s nimi hrát. Určitě by to nemělo být tak, že se zatáhneme do vápna a budeme čekat, jestli nám nedají trojku.

Takže nehrozí tak defenzivní taktika, jako třeba proti Španělsku na Euru?
To je strašák pro nás všechny. Nemůžu nic slíbit, může to dopadnout i stejně, ale prvotní úmysl bude jiný. Je to o šancích. když se do nějaké na začátku dostaneme, dáme gól, oni mohou znervóznět. Ve Spartě jsme v lize často byli v situaci jako Němci teď proti nám, a taky jsme pár takových zápasů nezvládli. Třeba nebudou mít svůj den.


EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko