První zpráva, kterou 24. září napsala sedmiletá Bana na svůj twitterový účet @alabedbana, zněla jednoduše: potřebuji mír. Od té doby denně s matkou informují okolní svět o životě ve válkou zmítaném Aleppu, o bombových útocích, ale i o tom, jak Bana maluje, nebo se učí s kamarády anglicky.
Většina Baniných zpráv je psáná jednoduchou angličtinou a je na nich znát dívčin nízký věk. Jiné nesou rukopis její matky Fatimy, která dceři pomáhá s vyjadřováním, některé píše sama.
Reportéři britského serveru The Guardian mluvili přes skype přímo s Banou i její matkou. Ta se rozhodla Baně založit twitterový účet, když za ní dcera přišla a zeptala se: „Proč nás svět neslyší? Proč nám nikdo nepomůže?“.
Prší na nás bomby
Sedmiletou Banu v noci vzbudilo oslňující světlo, které proudilo do jejího pokoje skrze okno. Zeptala se matky, jestli už je ráno. Silná záře ale nepocházela od slunce, nýbrž z fosforeskujících plamenů z bomby, která zasáhla jejich čtvrť.
Good afternoon from #Aleppo I'm reading to forget the war. pic.twitter.com/Uwsdn0lNGm
„Když padají bomby, naše srdce se začnou třást dřív než okolní budovy,“ řekla při rozhovoru na skype Fatima. Na východní část syrského Aleppa za posledních deset dnů doslova pršely bomby. Nepolevující útoky syrských a ruských válečných letadel po sobě nechaly stovky mrtvých a více než tisíc raněných. Útoky míří i na nemocnice a školy. Dohodnuté příměří a klid zbraní trvaly pouze týden (psali jsme zde).
Bana a její pětiletý bratr už dlouho nechodí do školy. Bana chvíli navštěvovala místní školu, ale ta byla minulý rok vybombardovaná a jiné školy jsou od jejich domu příliš daleko. Fatima odmítá riskovat a posílat dceru do školy přes permanetně ostřelované území.
Fatima se svou rodinou před válkou z města neutekla. Myslela si, že konflikt bude trvat jen rok nebo dva a Aleppo byl celý její svět. „Nemůžete opustit svou vlastní kůži,“ vysvětluje Fatima. „Žili tady moji rodiče, je to naše země, náš domov, náš dech.“
Žít zde ale aktuálně není vůbec snadné. Kvůli čtvrt roku trvajícímu obléhání, jsou trhy s potravinami prázdné a zásoby stále nepřicházejí. Obléhání bylo krátce přerušeno povstaleckým útokem, který ale sotva dostal nějaké zásoby přes hranice města. V Aleppu je také velký nedostatek nafty, která pohání generátory na výrobu elektřiny. Rodina si tak musela pořídit vlastní solární panely, aby si mohli ve svém domě svítit.
„Banu to hodně ovlivnilo,“ říká její matka. „Jediné, co po většinu života zná, je konflikt a válka. Je roztržitá a uzavřená do sebe. Kvůli neustávajícím bombovým útokům nemůže v noci spát, čtyři hodiny spánku jsou pro ni zázrak. Chce jít ven a do školy, ale může jen sedět doma a kreslit si,“ dodala Fatima.
Jediné, co si Fatima přeje, je normální život pro své děti. Chce, aby chodily do školy, hrály si s kamarády a užívaly si dětství. To je důvod, proč začala na twitteru dokumentovat jejich každodenní život.
„Měli jsme spoustu plánů pro nás a naše děti. Teď je chceme hlavně ochránit. Válka eliminovala vše s názvem život. Teď pouze čekáme, jestli přežijeme do druhého dne,“ řekla Fatima. „Lidé si myslí, že my obléhaní, jsme teroristé, ale jak vidíte, jsme prostě normální lidé. Jsme Syřané, jsme lid Aleppa,“ dodala.
