V Modřanech jsem celý život a neměnila bych. Je to vesnice v přírodě

  • 12
Modřany jsou čtvrť, o které každý slyšel, ale nechce se mu jet takovou dálku z centra. Původní osada Modřiluhy se k Praze připojila v roce 1968, to už Modřany byly centrem průmyslu i oblíbeným výletním místem. Dodnes je to spíš vesnice obklopená přírodou, byť má svou hradbu paneláků.

Je nedělní ráno, v Modřanech zní zvony a život na jižním okraji Prahy se začíná probouzet. Při procházce ulicemi s původními domy, které obklopují lesy, vás ani nenapadne, že jste v milionové metropoli.

Na první pohled není na čtvrti kolem konečné tramvaje číslo 17 nic zajímavého. Z okna tramvaje vypadá městská část s více než třiceti tisíci obyvateli jako jedno velké sídliště. Když se místních zeptáte, proč se jim tu tak líbí, odpovědí vám, že Modřany mají kouzlo, které poznáte už při první návštěvě.

Když se spustila hra Pokémon GO, těžko byste hledali žlutý nebo červený tým. Místní hrají jedině za modrý. A podobně funguje všechno - patriotismus je v Modřanech znát. Zdejší komunita se projevuje i na Facebooku a má téměř osm tisíc členů.

V Modřanech jsem strávila celý život a neměnila bych. Při dlouhé cestě noční tramvají sice závidím přátelům, kteří jdou domů pěšky, ale stojí za to sledovat jejich rozzářené oči, když mě navštíví a vyrazíme na procházku po okolí.

Na této vinici se pěstovala vinná réva už za vlády Soběslava II. Dnes je z ní krásná vyhlídka na Modřany.

Potoky a přehrady. Díky velkému množství vodních ploch je v Modřanech tak svěží vzduch.

Modřany tvoří tři části: původní maloměsto, průmyslová oblast a sídliště. To patří k těm novějším, a přestože nijak nevyniká architektonicky, je vidět, že se při jeho stavbě přemýšlelo. Domy jsou do kopce zasazeny s ohledem na okolní přírodu. Díky tomu se každý během pár minut ocitne v zeleni a nemusí nikam dojíždět.

Právě na dojíždění se místních radši neptejte. Jezdí sem autobusy, tramvaje i vlak, máme tu přívoz a nedaleko i letiště na Točné, přesto si na cesty do centra musíte pořídit hodně tlustou knížku. Pomoci by mělo metro D, jenže jeho stavba je ve hvězdách.

Z malé osady průmyslovým centrem

Při cestě do centra uvidíte třeba vinici, kde se pěstovala vinná réva už za vlády Soběslava II. Dnes je z ní krásná vyhlídka na celou čtvrť. Hned pod kopcem stojí viniční domek, kde se našlo celkem šest kilo francouzských, rakouských a prvorepublikových mincí, které teď zkoumají historici.

Modřany ale ukrývají i jiné poklady. Místní kino promítalo filmy už v roce 1919 a patřilo tak k prvním kamenným kinům v Praze. V 50. letech se jeho sál při rekonstrukci otočil o 180 stupňů. V roce 2002 jej do výše dvou metrů zaplavila tisíciletá voda. Majitelé nekývli na lukrativní nabídky a opět ho podle posledního přání dědečka opravili.

Dnes kino, které si stále zachovává atmosféru starého biografu, promítá běžnou produkci i alternativní filmy. Součástí je také restaurace, na jejíž prostorné zahrádce se scházejí sousedé.

Povodeň s sebou odnesla průmyslovou část Modřan a dala prostor novým budovám. Na místě bývalých továren se staví velmi opatrně, protože vše před tramvajovým náspem leží v záplavové zóně.

Velká voda není v Modřanech nic neobvyklého, taky jim dala jméno. První zmínka o osadě Modřiluhy se objevila v základní listině kapituly Vyšehradské už v roce 1088, kde označovala místo na močálovité lužní rovině. Onou kvetoucí rostlinou, po které se oblast jmenuje, byl údajně modrý hyacint, ale nevylučují se ani modříny.

Dnes se pozůstatky močálů jmenují modřanské laguny. Na jedinečnou přírodní památku se určitě zajděte podívat - stačí jen odbočit z cyklostezky u soutoku Vltavy s Berounkou. U řeky se plánuje výstavba a je možné, že divokou přírodu s hnízdy labutí nahradí silnice.

Továrny se sladkou vůní

Modřany ve svém znaku nesou homoli cukru. Život se tu od roku 1891 točil kolem cukrovaru, jenž se před deseti lety srovnal se zemí a jeho existenci připomíná už jen vysoký cihlový komín nedaleko starého nádraží. Díky železnici se z břehu Vltavy stala průmyslová oblast, kde od třicátých let sídlily firmy jako Mikrotechna, Chirana a čokoládovna Orion.

Vyrábět něco v Praze se pořádně prodraží, a tak se podniky přesunuly do jiných částí republiky. Řepu teď v Posázavském pacifiku nahradili turisté a břeh řeky obsadili sportovci.

Umění je všude a zadarmo. Graffiti k Modřanům patří, a tak se nedivte, když na malůvky narazíte i v chráněné přírodní oblasti.

Sladká vůně čokolády se tu linula celou čtvtí až do přelomu tisíciletí. Pak se prázdné haly přestavěly na byty, zbytek obsadili podnikatelé, kočičí útulek i umělci. Za zmínku stojí hlavně budova Microny. Sídlí v ní galerie, slouží jako ateliéry pro výtvarníky a jednou za čas se otevře také podzemní bunkr, kde hrají hudebníci z celého světa. Umění v této části uvidíte všude.

Modřany mají nejdelší legální graffiti zeď v Praze. Když budete mít štěstí, můžete se tu zastavit a pozorovat umělce přímo při tvorbě. Barevná zeď vás dovede k cyklostezce. Málokdo ví, že nemusí končit jen v Modřanech. Cestu si o pár kilometrů prodlužte a podívejte se do Vraného nad Vltavou, kde ve starých papírnách sídlí galerie Perla.

Je na vás výlet moc dlouhý? Zastavte se na kvalitní kávu třeba u krásného pojízdného kávovaru přímo u nádraží Modřany. Tady se cyklostezka rozděluje. Odbočka z přeplněné vltavské stezky vede Modřanskou roklí až do Písnice.
Ideální trasa pro ty, kteří chtějí zakončit procházku vydatnou pho a dalšími vietnamskými specialitami. Kam v Sapě zajít na oběd, hledejte na sapamapa.cz.

Sport i umění tu mají zadarmo

V Modřanech samozřejmě nechybí tradiční pivnice, fast foody, supermarkety i obchůdky se zdravou výživou. V oblasti gastronomie se Modřany ještě musí učit, ale možná tahle „zaostalost“ je to, co tak milujeme. Dnes jsou totiž místem, kde zapomenete na to, že jste ve městě.

Cyklostezka z Podolí do Zbraslavi patří mezi nejoblíbenější pražské trasy. Místní ji mají pár metrů od domu, a tak se vyhýbají davům a volí brzké ranní hodiny nebo cvičí při západu slunce.

Cyklostezka Podolí-Zbraslav. Jedno z nejoblíbenějších míst pražských běžců, bruslařů, cyklistů i maminek s kočárky. Místní v horkých letních dnech raději volí jiné trasy.

V Modřanech se sportuje hodně a hlavně zadarmo. Lesy a kopcovitý terén využívají běžci, cyklisté díky poloze na okraji Prahy vyrážejí na Karlštejn, je tu veřejný atletický areál i několik hřišť na míčové hry. Tělocvičnu nepotřebujete. Sportují celé Modřany, a tak vás při vybíhání rokle povzbudí pozdravy ostatních. Nebo se můžete rovnou přidat ke skupině, která tudy běhá pravidelně.

Při první návštěvě přírodního parku ale zpomalte a vychutnejte si jedinečnou zeleň obklopující Libušský potok. Nebojte se a po jedné z mnoha cestiček vylezte nahoru, čekají na vás krásné výhledy i starý lom.

Modřanskou roklí vede naučná stezka, cyklostezka i turistické trasy, takže se v ní určitě neztratíte. S dětmi se vydejte k novému hřišti na Točné, pejsky nechte vykoupat v přehradách. Jestli patříte k těm, které příroda moc nebere, projděte se vilovou čtvrtí.

Projděte se ulicemi původních Modřan, nakupte si na farmářských trzích dobroty a usaďte se na břehu řeky. Sledujte za cvrlikání cvrčků zapadající slunce nad jezem. A pak se tramvají vraťte zpět do reality.