Ve žhavém derby na Spartě, do kterého šel už po půlhodině, nedal ve 3. minutě nastavení prvního poločasu za stavu 0:0 penaltu. Brankář Koubek jeho ránu k tyči vyrazil. „Všichni mě pak povzbudili. Nic ostrého neproběhlo. Takové chvilky fotbal přináší. Věřil jsem si dál, byl ještě poločas na nápravu,“ prohlásil Mešanovič.
Právě on prožíval nejsilnější příběh derby, v němž Slavia triumfovala 2:0. Před ním byl za „padoucha“.
Když vystřídal zraněného kolegu Škodu, byla ofenzivní tíha velkého utkání na něm. I proto se hrnul na penaltu. Těch rukou, co pak pohladilo Mešanovičovu hlavu, když pokutový kop nedal. Byl to také zároveň symbol slávistické jednoty, která byla v neděli zřetelná.
Tím spíš, že jako první se k Mešanovičovi hrnul kouč Šilhavý, ještě před pár dny objekt zloby bosenského fotbalisty. „Pamatuju si, co jsem mu povídal, ale to tady nemůžu říct,“ usmíval se Jaroslav Šilhavý na tiskové konferenci. „Byly to velké emoce, Muris přišel do kabiny, nadával, ale všichni do jednoho jsme ho uklidňovali. Cítil dluh týmu. Řekl nám, že to napraví. A napravil to.“
Přesně v 62. minutě. Barákova střela břinkla do tyče, dorážku Mešanovič nasměroval šťastně mezi nohy gólmana Koubka. 1:0 pro Slavii. A Mešanovič v nepopsatelném transu. Ve 26 letech dal první gól Spartě v životě. Vítězný! „Můj největší gól v české lize,“ povídal hráč, který prošel i Jabloncem a Jihlavou. Doteď měl v nejvyšší soutěži 22 branek. Na tu s číslem 23 nezapomene. „Obrovská radost!“
Slavia hrála na Letné výtečně. Jen dlouho čekala na první trefu. Už před penaltou Mešanovič nedal velkou šanci. Z pár kroků střílel vedle. „Měl jsem zakrytý výhled a nestihl jsem sklopit nohu tak, jak jsem potřeboval,“ vysvětloval. „Do šancí se dostávám, takže když jednu nedám, věřím si i na další. Druhou, třetí. Pořád si věřím. Na Spartě jsem se prosadil až na třetí pokus.“
K tomu neskutečně dřel, udržel v souboji se stopery spoustu míčů. Jediné minus? Pokažená penalta. „Muris je válečník, bojovník. Když je na hřišti, pro mužstvo se obětuje,“ říká Šilhavý. „Šel do derby jako náhradník a zvládl to na jedničku.“
Spor je tedy zažehnán. Definitivně. „Trenér v tom byl nevinně. Moje blbost, měl jsem trochu nervy,“ přiznal Mešanovič klidně. „Dostal jsem trest, jedeme dál. Nic se neděje. Snad jsem to odčinil.“
Lépe to asi nešlo.
