A před několika lety, vybavím si, jsem se podíval do speciálního protiteroristického centra jordánské armády, kde Arídž a Amíra cvičí. Mají tam maketu letadla, na které trénují osvobození rukojmí. Vevnitř jsou figuríny.
Na mošnovském letišti to bylo s figuranty a na kamerových záběrech je to osvobozování pěkný zmatek. Jordánky něco volají a není jim rozumět, rukojmí zvedají ruce, aby na ně bylo vidět. Buď zaslechli pokyn českých policistů, nebo jednají instinktivně.
Fotogalerie |
„Dala jsem se k armádě v roce 2005,“ vypráví později Arídž. Vojenskou akademii ukončila jako podporučice, pak ji přijali k 71. praporu speciálních sil.
V Jordánsku je tahle protiteroristická jednotka pojem. Její vojáci si v roce 2006, rok po bombových útocích v Ammánu, došli do Iráku pro teroristu Rádžu al-Karbúlího. V roce 2014 se postavili na hranice, za nimiž Islámský stát polykal irácká města. Letos v březnu rozprášili buňku IS na severu Jordánska - sedm džihádistů od té doby už nic nebolí, dalších třináct sedí a ostatní zjistili, že do Jordánska cesta nevede.
Princezna se zlatou hvězdou na výložkách
Ve zmíněném roce 2006 vstoupila Arídž do nově vzniklé Female Company for Special Security Tasks, jak se elitní ženské komando jmenuje (vzniklo právě v reakci na bombové útoky v Ammánu, uvádí Český Rozhlas). A protože za vším lze hledat ženu, tím spíše jednu najdeme i za touto jednotkou: princeznu Aišu bint Husajn. Zakladatelku.
Tedy, princeznu...
Pokud byste nosili jordánskou uniformu, oslovovali byste ji „generálmajore“ a prohráli byste s ní soutěž ve střelbě z M16. Jordánsko prostě do stereotypů o muslimských zemích nezapadá, ženy v uniformě tam nejsou divem. Unikátem ale je, když slouží u speciálních sil.
„Miluji svou zem a chci ji bránit před jakoukoliv hrozbou. A máme skvělý tým,“ líčí křesťanka Arídž důvody, proč šla do armády. Takhle napsané to vypadá pateticky, ale cizinci, kterého voják vidí deset minut, těžko řekne něco jiného. A v Jordánsku je vlastenců hodně.
Amíra je muslimka, odpovídá podobně. „Chci prostě sloužit své zemi, mám ráda uniformu. Ráda překonávám výzvy, pomáhám lidem v nouzi - jako jsou třeba v Afghánistánu, v Gaze, v chudých zemích Afriky,“ říká drobná seržantka, která v armádě slouží téměř šest let.
Osvobození rukojmí v letadle společným komandem jordánských vojaček a české policie:
Jednotka s trochu nepůvabnou zkratkou FCSST má nyní 109 příslušnic - část v administrativní složce, ale většina v bojové, vypráví Amíra, která je buď hovornější, nebo si trochu rychleji vybavuje angličtinu. Občas pomáhá Arídž najít slova.
„Cvičíme ochranu VIP, zajištění bezpečnosti na letištích, útoky na budovy - ty trénujeme s Brity - záchranu rukojmí, topografii, samozřejmě máme intenzivní fyzickou průpravu, střelbu, hlavně z amerických zbraní, techniku boje beze zbraně...“ vyjmenovává Arídž náplň průpravy speciálů.
A co vás, dámy, nejvíc baví?
„Střelba,“ říká Arídž a Amíra hned prozradí, čím se její parťačka skromně nepochlubila: „Velitelka říká, že Arídž je nejlepší v jednotce.“
Amíra ráda slaňuje, nejen z různých výšek z helikoptéry, ale i v horách. „Někdy jezdíme do wádí Rum (více o něm zde), vyvezou nás někam na skály, pak slaňujeme. Tam to mám opravdu ráda.“
Jak je důležité míti Jordánce
V Česku jsou obě vojačky podruhé, poprvé loni na Dnech NATO předvedly osvobození rukojmí z budovy. Už tehdy jim Arídž velela. „Většinou trénujeme s Američany a Brity, tohle je nová zkušenost - minule jsme měli ukázku s vašimi průzkumníky, letos s policií. Každá nová zkušenost se pak při nasazení hodí,“ říkají.
„Sloužila jsem v roce 2011 šest měsíců v Afghánistánu,“ vypráví Amíra. „Řešila jsem distribuci jídla, oblečení, zdravotní stav obyvatel - a taky jsme se s místními bavili o islámu, protože náš král pochází z přímé linie od Mohameda,“ zmiňuje příbuzenství, ke kterému se hášimovská dynastie, jinak velmi světská a vzdělaná na západních univerzitách, ráda hlásí.
Tady cvičí na teroristyPortál iDNES.cz navštívil jordánské výcvikové centrum |
Mít jordánské spojence nejen na blízkovýchodní šachovnici, ale i v misi ve válkami rozvrácené muslimské zemi, je pro západní velitele užitečné. Velká většina Jordánců jsou sunnitští muslimové a lépe se vcítí do mentality obyvatel.
„Neměli jsme problémy jako jiné armády. Jako ženy nosíme šátky (i pod helmami, pozn. red.), pro původ našeho krále nás mají raději. Když jiní vojáci potřebovali jít k někomu domů, chtěli nás s sebou, protože k sobě s Afghánci máme blíž a rozumíme si,“ říká.
Tohle ne, nezlobte se
V jednom bodě narážím: zkouším se ptát, jak se lidem v Jordánsku žije v nynější složité situaci. Desetimilionové Jordánsko se muselo postarat o bezmála půldruhého milionu syrských uprchlíků - na krizi vynakládá čtvrtinu příjmů rozpočtu - samozvaný „Islámský stát“ je prakticky za humny...
„Tohle je politika, to komentovat nemůžeme. Nezlobte se,“ skoro se až omlouvají za to, že jsem dal otázku, která byla přes čáru.
Raději se vracíme na bezpečnější půdu - už jen krátce, protože začínám tušit, že za chvíli zase utoneme v řevu motorů eurofighteru, tam je marná i čeština, natož angličtina. Probíráme ještě, kam se v rámci výcviku dostanou. Amíra říkala, že ráda navštěvuje cizí země.
Nikoliv překvapivě zmiňují USA, důležitého spojence Jordánska. „Američané pořádají společné bojové kurzy s vojáky, není to pro naše důstojníky, ale pro poddůstojníky ano. Taky tam cvičíme, jak velet družstvu.“
Mně nevelí, ale dva milé povely přesto dostávám.
„Tady je můj mail, pošlete mi to, až to vyjde. Přečtete to? ‚A-m-e-e-r-a‘.“ Tečka, zavináč. „A teď pojďte, vyfotíme se spolu.“
Tak jo.
