Navzdory názvu byli podle předsedkyně klubu Sandry Kozubkové vítáni všichni psi. „Máme tři kategorie, a to o nejšikovnějšího psa, nejrychlejšího psa a o nejsympatičtější pár,“ prozradila.
Voříškiáda je podle ní pro ty, kteří nechodí do výchovných spolků. „Snažíme se je snažíme nalákat na náš cvičák a můžou nám ukázat, co svého psa sami naučili,“ řekla předsedkyně.
Zatímco takzvaně „papíroví“ psi mají zpravidla jednu povahu, voříšci jich mají hned několik. A záleží na majiteli, kterou nechá vyniknout, říká Kozubková. Výhodou voříšků je podle ní to, že jsou zdravější, veselejší a lépe socializovaní.
„Jestli jsou chytřejší, jak se o nich říká, to nevím. Ale když vezmete například německého ovčáka, je jasné, že chováte psa s jednou danou povahou. Voříšci mají z každého něco,“ vyprávěla. Sama má přitom doma dva „mazly“ a oba s průkazem původu. Jiní psi jí samozřejmě nevadí, ovšem když si pořídila Chesapeake Bay retrívra a argentinskou dogu, přesně věděla, že právě tyto dvě povahy chce do svého života.
Dog dancing se musí dělat pro radost, říká závodnice
Závodnice Vanda Říhová na Voříškiádu přivezla hned několik psů. Pracuje v sokolovském záchytném zařízení pro psy a je jednou z mála v regionu, která se věnuje dog dancingu, tedy tanci se psem.
„Když člověk chce, tak složité to není. Musí samozřejmě zařídit, aby chtěl i pejsek. Oba spolu musí tvořit tým, který je založený na vzájemné toleranci,“ popsala. Dog dancing v Aši předvedla s Denisem, klasickým voříškem z útulku. Proplétal se jí pod nohama, couval a ochotně si stoupal na zadní. Za dobrou práci si vždy vysloužil dobrotu.
„Běžně ho odměňuji piškoty, ale protože je tu hlučné prostředí, vsadila jsem na vuřtíky,“ usmívala se. Ačkoli její pohyby byly ladné, ve volném čase netančí. Plánuje to už dva roky, přání jí zatím ale nevyšlo.
Naučit by se chtěla hlavně taneční kroky, protože každý pes je jiný a člověk mu musí pohyb přizpůsobit. „Dog dancing se musí dělat pro radost, nikoli nátlakem,“ řekla.
Tanec se psem jí prý lákal vždy a dovedla ji k němu její nemocná fenka. Je to totiž nevhodnější způsob, jak se společně s ní hýbat. Lidí, kteří by se stejné disciplíně v regionu věnovali, zatím moc není. Ale pozvolna se přidávají. „Zrovna teď v říjnu budu dělat zkoušky. Budou vůbec první v Karlovarském kraji. Já na ně zatím musela jezdit do Prahy,“ říká Říhová.
