Kdy jste začal jezdit s pojízdnou prodejnou?
Původně jsem měl ve Chvalkovicích, kde bydlím, a v sousedních Županovicích malé krámky s potravinami. Tehdy se mi docela dařilo, ale pak postavili v Dačicích supermarket a tržby začaly klesat. Jelikož se jejich cenám konkurovat nedá, musel jsem se přizpůsobit situaci. Pojízdnou prodejnu jsem rozjel za finanční pomoci v podobě bezúročné půjčky od obecního úřadu v Dešné a jeho bývalého starosty.
A bylo to snadné?
Začátky byly dost tvrdé. Nešlo to tak, jak jsem si představoval, navíc mi chyběly peníze na vybavení, tak jsem si ještě přivydělával sběrem a sušením léčivých rostlin.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Jeho prací je sloužit celebritám a bohatým lidem. A baví ho to Přebírají firmu od rodičů. Šijí obleky do tanečních i armádní uniformy |
Teď jste mi skoro vyrazil dech. Na tom se dá opravdu tak hodně vydělat?
Naštěstí žiju v jižních Čechách, kde je docela čistá příroda, takže o zdejší byliny je zájem. Sbíral jsem hlavně list maliny, břízy a nať borůvky, a to docela ve velkém. Řekl bych, že se jednalo řádově o tuny. Fungovalo to tak, že já sbíral, manželka na půdě sušila a z výkupny si pro to jezdili sami, protože jsme dokázali naplnit celé nákladní auto. Díky sběru bylin jsme pak byli schopni koupit potřebné vybavení pro pojízdnou prodejnu.
Co všechno to bylo a na kolik vás vstupní investice vyšla?
Základ byla koupě auta, konkrétně Avie 30. Byl to původně karavan, tak jsem musel vnitřek kompletně předělat. Hodně peněz šlo také do vybavení, musel jsem nakoupit regály, chladicí boxy, mrazák, kráječ, měniče, baterie a pokladnu. Vše mě přišlo asi na dvě stě tisíc korun.
Jezdíte už patnáct let. Můžete srovnat, jak to bylo tehdy a v čem se tato živnost od té doby změnila?
Když jsem začínal, bylo to hodně těžké. Kdybych tehdy věděl, co všechno to obnáší, určitě bych do toho nešel. Tehdy jsme byli v rajónu tři „pojízdní prodejci“ a o dotace jsme se museli dělit.
Bohumil Pidrman (48 let)
|
Kdo a jakou částkou dotuje vaši živnost?
Dotace ročně dělají okolo 120 tisíc korun. Ty mi dohromady poskytuje čtrnáct obcí, pod které vesnice, do nichž zajíždím, spadají. Je hezké vidět, že těmto radnicím není lhostejný osud jejich občanů, kteří bydlí na odlehlých místech, kde žádný obchod není. Často jsou to opravdu malé obce, spíš samoty, kde žije už jen pár místních. Mám bohužel zkušenost i s jiným typem radnice, která svým občanům tyto služby poskytovat nechce, a tudíž tento prodej nedotuje. Já tam ale přesto zajíždím, abych lidi, kteří mě potřebují, nenechal na holičkách.
K těm dotacím. Protože nevím, jestli je to málo, nebo hodně, tak se pro srovnání zeptám, na kolik vás ročně vyjde nafta.
Je to asi 230 tisíc korun. Mluvím ale opravdu jen o naftě. Další tisíce jdou na běžnou údržbu. Ročně najezdím téměř padesát tisíc kilometrů.
O jak velký rajón se staráte?
Můj rajón je téměř polovina jindřichohradeckého okresu, okrajově zasahuje i do sousedního kraje Vysočina a čítá okolo šedesáti obcí. Třeba na Českorudolecku jsou to oba Radíkovy, Peníkov, Stoječín, Nový Svět, řada odříznutých vesniček je také na Dačicku, Slavonicku, Telčsku, dále v okolí Kunžaku, Písečné, Starého Hobzí, Budížkovic, Studené, Strmilova a Volfířova. Ani v jedné z těchto obcí není obchod a spojení do města je buď mizerné, nebo žádné.
Kolik vesnic stačíte objet za den? Nestává se vám, že na konci štace už nemáte co prodávat?
Denně objedu kolem dvaadvaceti vesnic, některé navštívím jen jednou týdně, většinou ale dvakrát týdně. A pokud jde o odhad, jaký objem ten který den prodám, není to tak jednoduché, a to ani přes mé dlouholeté zkušenosti. Stává se, že to občas netrefím a zboží buď dojde, nebo něco zbude.
Trocha historie
|
Jaká jsou největší úskalí takového prodeje?
Největší úskalí je určitě v trvanlivosti potravin. Proto si to musím při nakupování hlídat. Velký problém je také s ovocem a zeleninou, které nakupuji tak akorát na jeden den. Ne že by mi za den shnilo, ale kvůli našim „kvalitním“ cestám se otluče a další den je neprodejné, anebo ho musím nabízet s výraznou slevou. Problémem je také velké vedro, při němž se začnou čokolády a cukrovinky rozpouštět.
Jak to řešíte?
Když je horko, musím vzít takového zboží jen málo a hlavně ho mít v autě u podlahy, kde je relativně nejchladněji. Při vysokých teplotách nestačí chladit ani chladicí vitríny, což řeším tak, že ráno do nich naskládám několik PET lahví se zmrzlou vodou a pak je to mnohem lepší.
V létě se vám určitě daří lépe, protože jižní Čechy jsou mnohem lidnatější díky chalupářům a turistům. Je to tak?
Samozřejmě, v některých vesnicích a osadách jsou v létě hlavně chalupáři. Malé obce se v posledních letech téměř vylidnily, takže je celkem běžné, že tam mám mimo prázdniny jen jednoho stálého zákazníka. I on chce ale jíst, takže mu zavezu, co potřebuje.
O které potraviny je největší zájem? Přizpůsobujete nabídku aktuální poptávce?
Tak samozřejmě nejvíce na odbyt jde pečivo a uzeniny, ale v nabídce mám vše, o co zákazník projeví zájem. Jsou to toaletní potřeby, drogerie, alko i nealko nápoje, mražená zelenina, zmrzliny, filé, koření, cukrovinky, hotová jídla, polotovary, mléčné výrobky, zelenina, ovoce, těstoviny, luštěniny, mouky, ale také různé krmení pro domácí mazlíčky. To, co běžně v sortimentu nemám, na přání zákazníka dovezu.
V prodejně nabízíte i domácí pečivo. Prý ho peče vaše manželka.
S tím manželčiným pečením to vzniklo vlastně na popud zákazníků, když říkali, že by si dali něco poctivého, domácího. A tak jsme zkoušeli, co by zákazníkům mohlo chutnat, a nakonec z toho vyšly tvarohové šátečky ze šlehačkového a listového těsta a před Vánoci také cukroví, což oceňují především starší lidé.
Pokud vím, vaši stálí zákazníci na vás mají telefonní číslo, a když něco akutně potřebují, zavolají vám a vy jim to seženete.
Ano, dávám zákazníkům telefonní číslo pro případ, že něco nutně potřebují a já to normálně nevozím. Buď zavolají, nebo napíšou SMS zprávu s konkrétním požadavkem. Jedna ze zákaznic například preferuje zdravou výživu, tak mi pošle na mobil seznam a já jí to podle možností přivezu.
Stalo se vám už, že jste nebyl schopen vyjet na pravidelnou štaci, protože jste měl porouchané auto?
Na trasu jsem zatím vyjel vždycky, poruchy ale nastávají až cestou a byla jich už pěkná řada. Jde o to, jak závažná porucha to je, jestli se dá odstranit na místě během chvíle, nebo složitější, na kterou je potřeba zavolat servis. Jednou mi selhalo řízení v křižovatce u Zvůle (rybník a osada nedaleko Kunžaku - pozn. red.) a málem jsem vjel do zahrady.
A co jste tehdy dělal?
Musel jsem to tam nějak uklidit, aby se tam dalo projíždět a pak jsem zavolal manželce, aby mi dovezla auto s vozíkem. Společně jsme pak zboží přeskládali a pokračovali v trase. Podobně to řeším vždy, když se stane nějaká složitější porucha, kterou nelze opravit na místě. Trasu ale vždycky dokončím, takže zákazník se na mě může spolehnout, i když někdy přijedu se zpožděním.
Jezdíte většinou po samotách a malých obcích v kopcovitém lesnatém terénu, kde často nejsou ani asfaltové cesty. To musí dostat to vaše auto pěkně zabrat.
Jak už jsem říkal, naše silnice jsou opravdu „na jedničku“, ovšem jakmile zařadíte dvojku, je to v háji. Ale vážně. Je to opravdu katastrofa a to nejenom, co se silnic týká, ale i stromů a křoví, které do nich zasahují. Každou chvíli mám uražená zrcátka, podřený lak a poměrně dost poničenou střechu nástavby.
A co v zimě? Nesjízdné kopce, hory sněhu.
Zima, to je kapitola sama o sobě. Spousta cest se v zimě neudržuje a objíždět je je časově dost náročné. Takže pokud tam nejsou metrové závěje, risknu to, čehož pak občas lituju. V takovém případě se ale už nedá dělat nic jiného, než se pořádně „zakousnout do volantu“ a držet motor pod plynem s myšlenkou děj se vůle boží. Občas to vyjde, občas taky ne. Už se mockrát stalo, že jsem zapadl a pak musel nastoupit takzvaný lopatový tanec. A když ani to nepomohlo, nasadil jsem řetězy, anebo začal shánět někoho, kdo mě vytáhnul.
Pamatujete na nějakou zvlášť prekérní situaci?
Tak takových situací byla už spousta, ale nejhorší byla asi ta u Matějovce (vesnice nedaleko Českého Rudolce). Tehdy foukal silný vítr a já jel ze Stálkova do Matějovce po silnici, která se v zimě neudržuje. Podle stop ve sněhu tudy přede mnou už někdo jel, tak jsem to risknul. Cesta lesy do kopce docela ušla, problém nastal při výjezdu z lesa, kde byly stopy zafoukané a já nevěděl, kudy silnice pokračuje. Když jsem ujel asi dvě stě metrů, ukázala se část koleje, tak jsem do ní najel. Jenže to byla hluboká strouha. Naštěstí jsem se nepřevrátil a skončil na poli. Tam bylo přes půl metru zledovatělého sněhu a auto se už ani nehnulo. Na nohou jsem měl letní botasky a vzhledem k tomu, že jsem v nich musel dojít v hlubokém sněhu do dva kilometry vzdálené vesnice, nebylo to nic, na co bych rád vzpomínal.
Může se hoditOdstartujte svou kariéru s jobDNES.cz. Vybírejte z atraktivních pracovních nabídek. |
Jak vám tato živnost vlastně vydělává? A máte vůbec někdy dovolenou?
Tato živnost rozhodně není na zbohatnutí a bez dotací od obcí by se to ani nedalo utáhnout, protože náklady jsou vysoké. Mě tahle práce naštěstí baví. Dovolenou jsem měl naposledy v roce 1996, když jsem pracoval u stavebního podniku, takže mám občas doma na talíři, že zákazníci jsou mi přednější než rodina. Co se týká svátků, tak držím jenom Velikonoce a Vánoce, abych byl alespoň někdy s rodinou. Jinak stále jezdím, a to za každého počasí, v každou roční dobu.
Co je pro živnostníky v současné době největší zátěž?
Asi připravované EET. Já se pohybuji po vsích na hranicích s Rakouskem, kde mobilní síť nemá dobré pokrytí, dále ani nevím, jakým způsobem tenhle systém vůbec napájet, jelikož elektrovýbava už teď jede na hranici možností. A už vůbec nechápu, jak může někdo tvrdit, že to vyjde do pěti tisíc korun. To jen asi ten systém, co to odesílá, jenže on musí být kompatibilní se stávajícím pokladním systémem, což většina z nás nemá, takže to bude asi pěkný ranec.
Plánujete nějaké novinky?
Nějaké ty novinky plánuji, bude to rozšíření sortimentu, ale to se mí zákazníci dozvědí, až to budu mít fyzicky v nabídce.
