„Nikdo nečekal, že předseda Mao zemře, takže nebyly učiněny vůbec žádné přípravy,“ vzpomíná dnes pětasedmdesátiletý Pchiao pro AFP na 9. září 1976, kdy zakladatel Čínské lidové republiky skonal.
Komunista Pchiao měl v 70. letech na starosti experimentální projekt termoelektrického chlazení, díky čemuž se stal v procesu balzamování mužem číslo jedna. Podle britského Guardianu byl hrdý, že ho pro tak důležitý úkol vybrali.
Před 40 lety zemřel Mao Ce-tung. Zahubil nejméně 70 milionů lidí |
K Maově mrtvole ho předvolali uprostřed noci. Úkol zněl jasně: zabránit rychle postupujícímu rozkladu. Podmínky k tomu neměl právě ideální. Vypráví, že když před čtyřiceti lety přišel do Velké lidové haly na náměstí Tchien-an-men v Pekingu, ležel vůdce v narychlo postavené rakvi ze skla a dřeva, v místnosti byla běžná pokojová teplota a přímo na tělo mířily žhnoucí zářivky.
„Naším cílem bylo srazit teplotu na čtyři nebo pět stupňů Celsia. Ale nemohli jsme ho zmrazit, zakázal nám to totiž jeho lékař,“ popisuje Pchiao. Do monumentální akce se podle něj zapojilo na čtyři sta lidí.
Systém chlazení byl v tehdejší Číně v začátcích a přestože inspirací pro rozhodnutí vůdcovy manželky Ťiang Čching nabalzamovat Mao Ce-tunga byli bolševický revolucionář Vladimir Iljič Lenin a vietnamský prezident Ho Či Min, poradit se s Moskvou ani Hanojí nepřipadalo v úvahu. Se Sověty byli tehdy Číňané znesváření a vietnamští spojenci žádost o pomoc odmítli.
Před vdovou se ukryl mezi květinami. Atmosféra byla napjatá
S pomocí dusíku se Pchiaovi nakonec podařilo ochladit vzduch kolem rakve na osm stupňů. O samotném balzamování navíc věděl jen velmi málo. Vytušil, že z Maova těla musí dostat všechny tekutiny, které nahradil injekcemi formaldehydu. I přesto mu vyčítali „experimentální techniky“.
„Domníval jsem se, že technologie je velmi spolehlivá. Bylo to velice jednoduché. Strach přišel později.“
V ochlazování se v mauzoleu střídalo sedm týmů a v klanění se mrtvému vůdci zase přední komunisté. Velkou lidovou halu ve druhé polovině září 1976 zaplnil stres a napětí.
„Jednou jsem byl tak unavený, že jsem usnul uprostřed práce. Neměli jsme čas spát tak pět nebo sedm dní. Bylo to tam velmi vážné, nikdo nemluvil,“ říká Pchiao s tím, že před první vdovou se raději schoval mezi květiny.
Po osmi dnech si mohl oddechnout, jeho práce byla hotová. Bývalý lékař Velkého kormidelníka Li Č’-suej sice namítal, že se předsedova hlava „nafoukla jako fotbalový míč“, to však Pchiao odmítá. Od roku 1977, kdy byl oficiálně vystaven, až dodnes navštěvují Mao Ce-tunga na katafalku i tisíce lidí denně.
Pchiao jej od té doby viděl jen jednou, v roce 1980. Přesto míní, že jeho práce byla pro Čínu užitečná. „Duch čínského národa se soustředil v těle předsedy Maa.“
