„Ve výroku o vině neshledáváme žádných vad. Není důvod ke změně obvinění. Je jasně vidět, že obžalovaný jednal cíleně a věděl, co dělá,“ uvedl ve zdůvodnění verdiktu předseda senátu Michal Hodoušek. O dva roky tak zmírnil předchozí rozsudek Městského soudu v Praze. Naopak přidal trest vyhoštění z ČR na neurčito.
Městský soud v červnu Bělorusa poslal na 17 let do věznice se zvýšenou ostrahou (více zde). Trest na samé hranici sazby je však podle rozhodnutí soudce Hodouška nepřiměřeně přísný. Trest však ponechal v horní polovině sazby.
„Obžalovaný je speciální recidivista,“ uvedl soudce ve zdůvodnění výroku trestu. Astapčuk totiž byl v ČR opakovaně odsouzen a to i za ublížení na zdraví a loupež.
V červnu se ihned odvolala obhajoba, verdikt však napadl také státní zástupce. Ten mimo jiné žádal, aby cizinec byl po odpykání trestu vyhoštěn. Astapčuka totiž městský soud vyhostit nemohl, v České republice mu byl udělen politický azyl.
Ten mu odňal odbor azylové politiky ministerstva vnitra až nedávno, konstatoval soudce Michal Hodoušek. Astapčuk se však proti tomu usnesení ihned odvolal.
„Dopustil se zvlášť závažného trestného činu vraždy, spáchaného surovým způsobem. Na oběť zaútočil osmi ranami, které vedl do břicha,“ zdůraznila ve svém odvolání také státní zástupkyně. Žalobkyně zdůraznila, že Astapčuk jednal s rozmyslem a racionálně.
Důkazem toho měl být například fakt, že nůž, kterým Astapčuk útočil, předem obalil igelitem, aby nezanechal žádné stopy. Státní zástupkyně také zdůraznila, jaký postoj podle ní cizinec zaujal k procesu. „Neprojevil žádnou lítost. Trest 17 let považují za přísný, ale přiléhavý,“ řekla žalobkyně.
„Můj klient jednal impulzivně, afektivně,“ tvrdila naopak obhájkyně Zuzana Baloghová. To podle jejího stanoviska připustili také psychiatři a psychologové. Advokátka se proto domáhala, aby její klient dostal trest pouze za zabití. V takovém případě by cizinci hrozilo tři až deset let vězení.
Mám záchvaty, bolí mne mozek
„Uznávám svou vinu, kaji se,“ pronesl ve svém posledním vyjádření Astapčuk a hájil se tím, že ho zmrzačil pobyt v armádě. „Někdy se mi stává, že dostávám záchvaty a bolí mne mozek,“ sdělil soudu Bělorus. Lotyše prý nechtěl zabít, šel si s ním pouze promluvit.
Konflikt poblíž stanice metra Florenc loni v červenci odstartovala nejspíš žárlivost a kradená trička, která Bělorus daroval přítelkyni Lotyše. V pěstní bitce měl přitom nejprve navrch Lotyš, který svého soka napadl tvrdými direkty a srazil ho na zem.
„Dal mi ránu do obličeje, pak jsem si nic nepamatoval,“ hájil se Astapčuk. Podle obžaloby a svědků pak Lotyš přestal útočit a odcházel z místa střetu. V tom okamžiku se obviněný vrátil pro nůž, obalil ho igelitem a zaútočil. Po vraždě z místa činu utekl a schoval se u kamaráda. Policisté ho dopadli poté, co si šel nakoupit do večerky (více zde).
Astapčuk nejprve nevypovídal, poté se mimo jiné hájil tím, že trpí schizofrenií a je závislý na drogách. Souhlas k nahlédnutí do dokumentace v Bělorusku však nedal. A čeští znalci během zevrubného zkoumání schizofrenii nepotvrdili.
Rozsudek vrchního soudu je pravomocný.
Policie dopadla Bělorusa podezřelého z vraždy na Florenc (22.7.2015):
