Mnoho vzácných hostů, mnoho slavných sportovců, mnoho známých tváří. Na vzpomínkovou akci, jež uctila památku nejslavnější československé olympioničky všech dob, přišla i Dana Zátopková – v 93 letech se hodlala poklonit ženě, která spolu s ní měnila národní sportovní dějiny.
„Pro mě byla Věra kamarádka. Sice byla o dvacet let mladší, ale moc dobře jsem si spolu rozuměly,“ líčila Zátopková. „Nakonec jsem bohužel přišla i na její vzpomínkový pohřeb, ale pro mě bylo příjemné, že jsem tady potkala strašně moc kamarádů a kolegů, kteří ještě se mnou závodili - což je co říct. Žiju ve světě, ve kterém se kácí.“
I vdova po legendárním Emilu Zátopková dobyla olympiádu, Čáslavská dokonce zlato z letních her slavila sedmkrát. „Cenila jsem si na Věře její obratnosti a jejího umění v gymnastice, ale nejvýše jsem hodnotila její statečnost, se kterou snášela všechny životní kotrmelce, jež musela zažít,“ dodala.
Čáslavská mezi českými olympioniky působila jako generační svorník. Dana Zátopková slavila jako oštěpařka zlato v Helsinkách v roce 1952, Lukáš Krpálek se na vrchol sportovního světa dostal v Rio de Janeiru 2016 – a slavnou gymnastku přišli uctít oba.
„Už z dětství jsem moc dobře věděl, že byla obrovská sportovkyně; co dokázala, o tom by se nám všem mohlo jen zdát. Každý z nás sportovců si jí hrozně vážil, vzhlížíme k ní,“ líčil Krpálek v budově Národního divadla.
On sám jako judista ví, že nejen sportem živ je člověk, což právě příběh Věry Čáslavské potvrzuje. V čem by její odkaz Krpálka nejvíce inspiroval? „Že si vždycky stoprocentně stála za svým názorem.“
K Čáslavské měl blízko veslař Ondřej Synek, který získal medaili už na třech olympiádách za sebou – však patřil mezi patnáct řečníků, kteří se v rámci pondělního vzpomínání představili. „Přiznám se, že jsem byl hodně nervózní,“ říkal o nové roli. „Pak to ze mě trochu spadlo. Její postava byla celkově nezapomenutelná, ať už sportovní kariéra, nebo lidství.“
Právě Synek patřil i k těm, jimž Čáslavská posílala motivační esemesky a vzkazy. „Tu energii jsem oceňoval nejvíc. Myslela na mě,“ váží si Synek podpory. „Než jsem šel na pódium, jedna její blízká přítelkyně mi vyprávěla, že u ní byla ve chvíli, když jsem jel letos závod v Riu. A že když na něj koukala, držela v ruce střep pro štěstí.“
I proto byl závěrečný potlesk tak srdečný – a zároveň tak dojemný.
