Tomáš Plekanec: Asi zůstaneme u dvou dětí. Ale nikdy neříkej nikdy

  • 26
Hokejista Tomáš Plekanec (33), který má se zpěvačkou Lucií Vondráčkovou (36) dva syny, prozradil, že o dalším potomkovi zatím neuvažují. Útočník týmu Montreal Canadiens přiletěl na pár dní do Česka, aby se připravil na Světový pohár.

Už jste učil staršího syna Matyáše (4) bruslit?
Samozřejmě jsme párkrát byli. Tomu neunikne. Zatím sportuje. Baví ho jezdit na kole, gymnastika, tenis a podobné věci, takže jsem rád, že jen nesedí doma u iPadu, počítače nebo televize. Bude to sportovní typ. Tak uvidíme, co mu nejvíc půjde. Jsem hlavně rád, že ho to baví.

Máte ještě syna Adama (1). Nepřemýšlíte třeba do třetice o holčičce?
Já nevím... asi spíš ne. Myslím si, že budeme na dvou. Ale nikdy neříkej nikdy.

Co z vás chtěli rodiče mít?
Oni mi toho moc nabízet nemuseli, protože hokej s fotbalem jsem měl od začátku jako číslo jedna. Hokej mi šel líp, takže to se mnou měli hodně jednoduché - byl jsem ten, kdo chtěl na tréninky a na zápasy. Musím říct, že teď, když mám své děti, a vidím ty malé kluky, jak začínají, tak je to neskutečné štěstí dostat se do takové ligy jako je NHL nebo do národního týmu. Je to ohromné štěstí a já jsem za to strašně rád.

Máte nějaký životní sen nebo něco, co byste si ještě chtěl dokázat?
Já asi žádný životní sen nemám. Je důležité být zdravý. Je to vidět všude okolo. Když je člověk zdravý, může hrát hokej, dělat zábavu, o kterou má zájem a to si myslím je nejdůležitější. Nějaké sny a pak být zklamaný, že to nevyjde kvůli zdraví nebo něčemu jinému, to podle mě nemá smysl. Já jsem spokojený, jak to je a doufám, že to vydrží ještě pár let.

Končí se zpěvem?

Co hokejista dělá ve svém volném čase?
Tak moc toho není. Samozřejmě rodina a děti zaberou hodně času. My máme volno jen čtyři týdny, potom zase začíná příprava na sezónu. U nás se život motá hodně okolo sportu tak jako tak, takže moc času na nějaké jiné věci nemáme.

Žijete a pracujete v Kanadě. Jaké jsou vaše návraty do Čech? Jsou časté, nebo je vám v cizině líp?
Za ty roky už je to samozřejmě taková rutina, ale vždycky se domů těším. Je super vidět kamarády, které celý rok nemáme možnost potkat. A samozřejmě také rodiny, které k nám jezdí jen párkrát za rok. Určitě se těšíme, ale pak je tam zas nějaký čas na tu přípravu a na klasickou hokejovou rutinu, a to už je pak zase čas odletět.

,