Zdeněk Troška s maminkou Růženou

Zdeněk Troška s maminkou Růženou | foto: Marek Podhora, MAFRAMAFRA

Maminka je mou velkou kritičkou i přítelkyní, prozradil Zdeněk Troška

  • 14
Režisér Zdeněk Troška (63) si celé léto užíval role důchodce. Nejčastěji sbíral houby, četl knížky a hlavně se staral o svou nemocnou maminku, která mu vždy stála po boku.

„Celé léto jsem byl mimo Prahu a užíval si krás jihočeských Hoštic u Volyně. Tady je můj domov, v Praze jen přespávám,“ svěřil se režisér, který zrušil všechny aktivity a rozhodl se být po boku nemocné maminky.

Místo natáčení pohádky tak chodil do lesa na houby, četl knížky a koupal se ve Volyňce. Nejvíce času však trávil v nemocnici s maminkou Růženou (86), kterou tam převezli kvůli dehydrataci organismu. To bylo také důvodem, proč nedorazila ani na premiéru Troškova posledního filmu Strašidla. „Maminka na tom není stále zdravotně dobře, ale naštěstí již odpočívá doma. Doufám, že jí film později ukážu,“ poznamenal.

Pro svou maminku by prý udělal vše, jen aby se opět uzdravila. „Ona je úžasná, je pro mě velkou přítelkyní. Hlavně je to dáma. Inteligentní, vstřícná a moudrá, taková žena do nepohody. Myslím, že kdybyste se zeptala kohokoli, kdo ji zná, řekl by vám samé superlativy,“ tvrdí režisér.

Maminka je i jeho největším kritikem. „Pamatuji si, když jsem napsal Slunce, seno, jahody, dal jsem jí tehdy přečíst scénář. Maminka dočetla, položila brýle na stůl a říká: ‚No, taky jsi tam o nás všechno psát nemusel!‘ Byl jsem rád, že v tom poznala naši rodinu, ale i sousedy a celou vesnici,“ pochvaluje režisér.

Když se před Zdeňkem Troškou zmíní slovo domov, odpovídá vždy jednoznačně. „Je to přístav, kam se rád vracím. Jsou to Hoštice! Žije tam nejen moje maminka, ale i bratr s rodinou. Všichni se navíc máme moc rádi, za což jsem nesmírně rád,“ pochvaluje.

Aktuálně opět pracuje na pohádce, kterou by rád začal točit v příštím roce. „Bude opět krásná, jihočeská. To víte, ode mě nic jiného čekat nemůžete. Jsem patriot a snažím se ve filmech ukazovat krásy našeho kraje. Nemyslete si, najít dneska do pohádky klasický statek, kostel nebo třeba kus louky a lesa není legrace,“ říká.

Na svém kontě však má nejen pohádky a komedie, ale i jedno drama. „Prvním vážným filmem bylo v roce 1984 drama Poklad hraběte Chamaré. Historický film z konce 18. století s Blankou Bohdanovou, Eduardem Cupákem a Pavlem Pípalem. Ale do ničeho vážnějšího bych se už nepustil. Chci lidi bavit, rozesmávat je a předávat jim dobrou náladu. Stačí, když se podíváte na televizní noviny. To by jeden skočil z okna z toho všeho, co se venku děje,“ dodal.