V létě roku 2001 se vydal do Ameriky navštívit známé a cestou se sháněl po kameře, kterou by své putování zaznamenal. „Na Manhattanu je spousta malých krámků se spotřební elektronikou. Jedna taková šikovná se mi zalíbila a chodil jsem zkoušet její vlastnosti do města v různých světelných podmínkách. Nejraději pod dvě věže Světového obchodního centra známé jako Twin Towers. Denní ani noční cvrkot lidí tam neutichal,“ líčí Hrabák zážitky z New Yorku.
Ráno 11. září ho však vzbudila tragická zpráva. „Ranní probuzení bylo děsivé. Všichni jsme náraz do věže považovali za nehodu,“ popisuje Hrabák, jak se kolem deváté hodiny dozvěděl o nárazu dopravního letadla do mrakodrapu přímo v centru města. Televize vysílala živý přenos záběrů hořící budovy, když další letadlo narazilo do druhé věže a proměnilo se v ohnivou kouli. „Druhá exploze už byla hodně zvláštní a o to hrůznější,“ popisuje okamžiky, kdy si reportéři i diváci uvědomili, že na metropoli zaútočili teroristé.
Slavné fotografie 11. září |
Hrabák popadl kameru a vyrazil na místo. „Kamarád se mě snažil dostat blíže k centru dění dlouhou limuzínou. U Williamsburgského mostu se ale auto úplně zablokovalo. Doprava zkolabovala a davy lidí v poklusu utíkali přes všechny možné cesty. Já proti nim,“ vypráví.
Když dorazil k troskám zřícené budovy, přidal se ke skupině dobrovolníků s vojenským výcvikem, kterým policisté spěšně radili, jak pomoci s hledáním lidí zavalených sutinami. „Byli jsme zálohou pro záchranáře. V malých skupinách jsme měnili pozice podle přívalu prachu,“ říká Hrabák. „Byl to dlouhý den. Už si nevybavuji všechny podrobnosti, ale překvapilo mě, že ke kolapsu budov došlo až zhruba dvě hodiny po nárazu,“ dodává nakonec.
