„Byl bych překvapen, pokud se jednou nedostane do Top 10,“ řekl o ní nejslavnější chorvatský tenista Goran Ivaniševič.
A Iva Majoliová, díky triumfu na French Open 1997 zatím poslední chorvatská vítězka grandslamu, dodává: „Mentálně je ohromně silná. Myslím, že u ní šlo jen o to, až přijde ta pravá chvíle. Což se děje teď.“
Konjuhová nemá velké jméno, renomé obří naděje však ano. Narodila se v Dubrovníku, kvůli lepším podmínkám se poté přesunula do Záhřebu a nyní má bydliště v Dubaji. S tenisem začala jako šestiletá a táhl ji příklad sestry Andrey, jejíž nadějnou kariéru později uťalo zranění: „Jsme si nejbližší. Nejen kvůli sourozeneckému poutu, ale i kvůli tomu, co nás naučil tenis; kvůli výhrám i porážkám. Moc mi pomohla.“
Je ambiciózní i pilná. Ve čtrnácti letech hovořila téměř plynně anglicky a líčila, že ve škole sbírá samé jedničky. Obdivovala Kim Clijstersovou i Rogera Federera: „To je pro mě bůh tenisu.“
Nyní sama nahlíží do sfér, kde se právě „bohové a bohyně“ rodí. V osmifinále přetlačila daleko slavnější Agnieszku Radwaňskou, turnajovou čtyřku. „Způsob, jakým to zvládla, byl neuvěřitelný. Byla tak klidná, tak trpělivá,“ velebila ji slavná krajanka Majoliová.
Zatímco mezi juniorkami byla brzy jedničkou a tančila vstříc dalším a dalším trofejím, následně ji zbrzdila zranění zad i zápěstí. Až teď se ve městě, které tak miluje show a hrdiny, tlačí na pozice nejvyšší. A nehodlá ustoupit ani Plíškové.
Plíšková do čtvrtfinále postoupila přes Venus Williamsovou:
