„Je to krásný koníček. Hlavně jsem se díky němu dozvěděla spoustu zajímavých věcí o výrobě panenek od starověku až po současnost. Také jsem poznala hodně stejně zaměřených sběratelů a sběratelek. Ano, panenky sbírají i muži,“ usmívá se.
Dodnes si pamatuje jednu panenku z dětství, které pořád padala paruka. „Mamka ji lepila klihem. Na tu panenku - zrzečku - jsem si i šila,“ dodává.
Další panenku si pamatuje od své babičky. Dodnes si vybavuje, jak měla krásné háčkované šaty a posazovali ji na ustlanou postel.
„Vím, že měla stříbrné vlásky a byla z celuloidu. Moc jsem po této panence toužila a babička mi ji občas půjčila. Dnes mám její malou repliku. Bohužel z mých panenek se žádná nedochovala,“ posteskla si sběratelka.
A ví, že pro malá děvčata může být panenka společnicí při usínání. Nebo kamarádkou, které můžou svěřit tajemství. Také se díky nim učí, jak se o někoho starat.
Hledala vzory na háčkovaná vajíčka. A našla panenky
Při jejich sbírání se některá žena zaměřuje na ty starobylé, jiná na moderní a další na ty od jednoho výrobce. „Mě baví právě ta různorodost,“ vysvětluje Šimková. K panenkám se vrátila po delší pauze (trvající od dětství) před osmi lety.
„Co mě k nim přivedlo? Úplná náhoda, hledala jsem na internetu vzory na háčkovaná vajíčka a narazila jsem na stránky děvčat, která panenky sbírají a oblékají je.“
Krátce potom si první koupila během jakési akce v supermarketu. „Začala jsem na ni plést a háčkovat. Pak postupně začaly přibývat ty další,“ vzpomíná sběratelka.
Dnes má panenky z různých materiálů. Plastové, plstěné i z těsta. Některé také sama tvoří. „Spojila jsem dva koníčky, sbírání panenek a ruční práce. Moc mě těší, když některá mnou vytvořená panenka potěší malou maminku.“
Zájem o panenky jí vrátil radost ze života po jedné velmi složité situaci, kterou musela před lety překonat. „V dnešní uspěchané době je to potřebný relax, mít koníčka,“ říká.
Panenky shání pomocí internetu. Nejvíc má těch malých. Byt Šimkových už jim začíná být těsný.
Strašidelná panenka mění barvu očí. Děti se jí bály
Některé panenky do její sbírky přicestovaly i ze zámoří. Ale vybrala si třeba i v jednom telčském starožitnictví. Rovněž má doma jednu „strašidelnou“, která po zatahání provázku změní barvu očí, což vypadá opravdu zvláštně.
Děti prý z těchto panenek ale mívaly strach, a tak s nimi výrobce skončil. O to větší cennost je to dnes pro sběratele. Vzácné jsou dnes i malované kočárky z plechu, které se kdysi vyráběly.
Mezi sběratelkami jsou žádané kloubové panenky, které hýbají zápěstími i kotníky. „Jsou neuvěřitelně pohyblivé. Vyrábí se z resinu. Už jsem je viděla vytvořené i z porcelánu nebo ze dřeva. Kloubové panenky už tu kdysi byly. Měly porcelánovou hlavičku, tělíčko bylo z jiného materiálu a bylo kloubové. Ty staré panenky jsou také úžasné,“ oceňuje Šimková.
Objevila i panenky od jednoho amerického výrobce, jejichž velikost se pohybuje okolo čtyřiceti centimetrů a dá se na ně výborně tvořit oblečení.
Zaznamenává ale i dívky, které se snaží vypadat jako panenky a jsou kvůli tomu ochotné podstoupit téměř cokoliv. „Těch děvčat je mi trošku líto, to už je o něčem jiném. Někdy zacházejí až do extrému,“ všimla si.
Některé sběratelky, kolegyně Růženy Šimkové, si z panenek tvoří celé rodiny. Dávají jim jména i povolání. „I já jsem dala jedné jméno - Tulačka. Balík s ní se totiž někde na poště zatoulal, nakonec ale přece jen dorazil. Dnes už jí ale říkám Terezko,“ usmívá se Růžena Šimková.
Hlavně má v poslední době radost z vnoučat. „Třeba vnučka lásku k panenkám podědí. Zatím se ale s vnukem přetahuje o tatrovku,“ dodává.
Známý kadeřník celebrit v Praze sbírá panenky Barbie:
15. února 2011 |
