Právě liberečtí vojenští chemici tvořili před čtvrtstoletím v Saúdské Arábii základ elitní protichemické jednotky. Ta bojovala spolu s mezinárodní koalicí čítající 28 zemí proti iráckému diktátorovi Saddámu Husajnovi.
Do vzpomínkové akce se v sobotu před zraky tisíců diváků zapojilo 150 členů klubů vojenské historie, aktivních záloh České republiky i profesionálních vojáků. Nechyběly čtyři tanky, tři bojová vozidla pěchoty nebo pět obrněných transportérů. Bojový útok simulovaly dokonce dvě stíhačky JAS-39 Gripen, které přiletěly z Čáslavi, nebo proudový cvičný Aero L-29 Delfín.
„Příprava akce zabrala více než rok. Ne na každou akci armáda takovou techniku uvolňuje. Této akce si ale cení a pomáhá nám,“ uvedl František Gábor, veterán války v Perském zálivu a jeden z organizátorů.
Diváci mohli sledovat předstírané napadení irácké kolony ze vzduchu, zapálení ropné věže, zásah chemického vojska při podezření na použité zbraně hromadného ničení i rozsáhlou závěrečnou bitvu, při které halil okolí hustý dým.
„Vystříleli jsme až dvacet tisíc nábojů a bitevní pole zachvátilo více než padesát druhů dýmu,“ přiblížil Josef Kubeš z jednoty Libereckého kraje Československé obce legionářské.
O dramatické moderování válečné ukázky se postaral herec libereckého Divadla F. X. Šaldy Martin Polách. Díky jeho komentáři si mohli lidé také připomenout nebo se dozvědět základní historická fakta z války v Perském zálivu.
Veteráni a delegace z Kuvajtu
Akci přihlížela řada válečných veteránů. Mezi jinými i velitel Československého protichemického praporu z operace Pouštní bouře plukovník Ján Valo. Zdůraznil, že českoslovenští vojáci tehdy bojovali po boku armád, které pro ně byly ještě před pár měsíci nepřátelé. „Zpočátku nás měli trochu za exoty. Byl jsem svědkem situace, kdy se velitelé západních armád domlouvali, jak s námi vlastně mluvit. Než poznali, že mluvíme anglicky a řada z nás i arabsky a dokonce i persky,“ zavzpomínal Ján Valo.
Konflikt v Perském zálivuVálka v Perském zálivu začala v noci z 1. na 2. srpna 1990, kdy irácká vojska překročila hranice státu Kuvajt a obsadila celé území. Rada bezpečnosti OSN okamžitě tuto agresi odsoudila. Prezident USA George Bush dal povel k vyslání amerických jednotek do oblasti. Vyslání československé protichemické jednotky do zálivu odsouhlasilo 23. září 1990 Federální shromáždění Parlamentu tehdy ještě Československé federativní republiky. Na základě tohoto rozhodnutí vyslala armáda prapor o síle 200 mužů. Byli to právě liberečtí chemici, kteří vytvořili základ této elitní jednotky. V průběhu operace podporoval československý protichemický prapor dvě saúdskoarabské brigády. Chemici byli vyznamenáni Bitevním řádem království Saúdské Arábie a Bojovým řádem Kuvajtu. |
„Měli ale také pocit, že odborně a technologicky nebudeme stačit. Naši chemici ale prokázali svoji odbornost, po skončení války ostatně Američané převzali naši techniku. Naše přístroje byly dokonce citlivější na měření chemických otravných látek než přístroje spojenců. Uměli jsme měřit i podprahové hodnoty chemických otravných látek. I díky tomu pak byla během operace Pouštní bouře spolupráce vynikající a měli jsme výborné vztahy se všemi těmi původně nepřátelskými armádami a dobře jsme se doplňovali,“ zmínil Valo.
Vděk za pomoc československých vojáků projevili v Liberci také členové kuvajtské delegace. Velvyslanec Kuvajtu Ayman Mohammad Aladsani přirovnal okupaci své země k té z roku 1968, kdy do Československa vjely tanky zemí Varšavské smlouvy.
„Byl pouhý rok od sametové revoluce, kdy se Československo spolu s dalšími přáteli podílelo na osvobození Kuvajtu. Pro nás to nebylo žádné překvapení, protože Čechoslováci vědí, jaké to je být okupováni,“ zmínil velvyslanec.
Poděkoval všem československým vojákům, kteří se operace účastnili. „Někteří jsou zde mezi námi, někteří již odešli. Při této příležitosti vzpomeňme zvláště poručíka Petra Šimonku, jenž během operace Pouštní bouře zahynul,“ uvedl Aladsani.
