„Je mi překvapivě docela dobře, jen uvnitř to dobré není. Moc bolesti ale necítím, takže jsem pozitivní,“ přiznala třicetiletá Hlaváčková v Olympijském studiu iDNES.cz, jeho byla v neděli posledním hostem.
Skutečnost, že spolu s Hradeckou je dělil jediný míček od medaile, ji mrzela především v Riu. „Nebylo lehké hodnotit to pozitivně. Těsně po zápase to bylo nejhorší, přišly jsme o medaile, takové zklamání jsem ještě nezažila. Teď už je mi to jedno, olympijskou medaili máme už z Londýna. Teď převažuje starost o zdraví, co bude dál,“ povídala.
Kromě zlomeniny podočnicové kosti si ze zmíněného duelu odnesla ještě jednu potíž. „Před dvěma dny jsem chtěla odletět na US Open, ale lékaři mi ukázali moje cétéčko a ještě mám nalomený nos. Odlet do Ameriky jsem tedy o týden odložila, nesmí se to podcenit, tři týdny bych neměla trénovat. Dám si dva týdny a uvidím, dva měsíce nesmím smrkat nebo zvedat těžké věci. Takže jsem na US Open zrušila účast v kvalifikaci dvouhry, ale s Luckou bych chtěla hrát čtyřhru a s Lukášem Kubotem mix,“ naplánovala si.
Andrea Hlaváčková po zranění oka.
Český tenis sbíral v Rio de Janeiru jeden bronz za druhým, ale na ni se nedostalo. Hlaváčková tak byla vedle Lukáše Rosola jediným členem české tenisové ekipy, který na medaili nedosáhl. Povedlo se to i její spoluhráčce ze čtyřhry Hradecké, která vybojovala bronz v mixu s Radkem Štěpánkem.
V inkriminovaném okamžiku, kdy už byla jednou nohou ve finále olympijského turnaje, ji Hingisová, kterou do té doby měla za kamarádku, nastřelila přímo na oko. Přesto rodačka z Košic omluvami a slovy o lítosti šetřila.
„Nic jsem nevnímala, hrozně mě to bolelo. Chvíli jsem neviděla vůbec, pak jsem viděla dvakrát... Ona asi mířila na tělo, ale uletělo jí to. Kdybych to někomu udělala já, určitě bych šla na druhou stranu zjistit, jestli se nestal nějaký průšvih. Jenže od lidí, kteří tam byli, vím, že si moc starostí nedělala. Až v noci mi psala SMS, co oko - odpověděla jsem jí, že má velkou ránu, že mám zlomenou podočnicovou kost. Napsala, že doufá, že budu brzy zpátky. Zato spousta jiných holek mi psalo, jak se mám a tak, měly starost.“
Byl to jeden ze silných příběhů olympijských her, odezvu našel i jinde.
„To se může stát, do oka jsem jednou dostala taky. Teď to byla obrovská smůla, ale myslím, že člověk chce v takové chvíli trefit soupeře, a ne jeho obličej. Spíš mě překvapila reakce Martiny – při několikaminutovém ošetřování Andrey se ptala, zda bylo nutné povolání lékaře. To mi k takové legendě nesedí,“ chmuřila se v Olympijském studiu iDNES.cz česká tenistka Klára Koukalová.
Svojí partnerce Hradecké, která Hingisové na osudný míček vlastně nahrála, Hlaváčková nic nevyčítala. „My si s Luckou nikdy nic nevyčítáme. Spíš vyčítám sobě, že jsme mečbol neproměnily,“ pravila.
Přesto se Hingisová nestane její nejméně oblíbenou soupeřkou. „Tou je Ruska Rodionovová. Konfliktní holka, která má problémy od vstupu do areálu až do chvíle, kdy ho opustí, pořád si volá fyzioterapeuty,“ má jasno vítězka na Roland Garros a US Open ve čtyřhře v letech 2011, resp. 2013, pokaždé s Lucií Hradeckou.
Ve studiu nepopřela, že má s Hingisovou poněkud jiný vztah než nejméně s polovinou ostatních zahraničních tenistek. „Asi už v ní nebudu mít tu důvěru, ale věřím, že za mnou na US Open přijde a zeptá se, jak se mám. Odpovím jí jo, ale nic moc to nebylo.“
