Na velkoplošné obrazovce za ním zářila jeho obří fotka, na níž byl ztvárněn v euforii na stupních vítězů. A Josef Dostál, stříbrný z her v Riu, tohle gesto s chutí zopakoval i v reálu. Druhého kajakáře ze závodu na kilometrové trati totiž show rozhodně baví.
Když měl jeho kouč Karel Leština popsat společný velký den, přistrčil mu Dostál mikrofon před ústa, aby byl lépe slyšet. „Řekl jsem mu: Běž a splň si svůj sen,“ líčil Leština, což jeho svěřenec splnil.
A pak Dostál – snad symbolicky vzhledem ke svému 2. místu – na pódiu Českého domu v Riu hned dvakrát zazpíval.
Fanouškovská základna výpravy ve čtvrti Barra už zažila bouřlivější večery, zaplněnější halu i hlasitější potlesk, ale tohle rozhodně byla premiéra.
Dostál se nejprve podíval, jak mu fandili lidé v Česku na Lipně. „Takhle jsem si to ani nepředstavoval. Krásný,“ děkoval, zasypán zlatými konfetami.
A pak mu jako překvapení pustili videovzkaz od maminky Evy Emingerové. Do jejího zpěvu se Dostál přidal při obou příležitostech a zvlášť světoznámý song What a Wonderful World si vychutnal.
„Vážení přátelé, to byla moje maminka, která mi, jak jste sami viděli, dává občas pořádně zabrat,“ bavil se na pódiu. „A já ji mám rád!“
Nestalo se mu to poprvé, párkrát už si v rodině podobnou akci spolu vyzkoušeli. Jak sám říká: „Byl bych překvapený, kdyby mě nepřekvapila.“ Líbilo se mu to, byť sám z hudebních žánrů má nejraději rap. Ovšem ten by asi byl nad jeho síly. „Rapuju akorát v autě s kamarádem, když jedeme z Račic autem do Roudnice nad Labem do cukrárny na šachy,“ popisoval s úsměvem. „To zní, co?“
Dostál je opravdu zábavný vypravěč, to se mu musí nechat. V Riu jej ještě v pátek a v sobotu čekají bitvy na čtyřkajaku, takže si svůj stříbrný večer nemohl vychutnat se vším všudy.
„Ale pivo si určitě dát musím. Trochu uvolnit tělo a hlavu od stresu a od závodu, připravit se do dalších dnů,“ těšil se na aspoň částečnou odměnu. „Jedno, dvě nebo tři neuškodí. Zvlášť když tu čepujou malý.“
Rozhodně si je zasloužil.
