Úsměv jeho ani Hradeckou neopustil celý večer; snad jen v jedinou chvíli ho na jejich tváři vystřídalo leknutí, to když náhle vystřelily na pódiu barevné konfety.
Bronzoví medailisté znovu zhlédli závěrečné momenty jejich bronzového utkání. A opět tak viděli svou euforii, při níž Štěpánek poskakoval po kurtu a slastně objímal svou spoluhráčku. „To mi bylo tak dvanáct let,“ řekl. „Ty obrázky jsou důkazem toho, že sny nejsou jen od toho, aby byly s námi, ale od toho, aby se plnily.“
Oběma rovněž v Českém domě promítali jejich podařené výměny z minulosti: Hradecké její strhující fiftýn s Wozniackou z Pekingu 2011, Štěpánkovi zase kouzelný míč z utkání s Lópezem v Londýně 2014. On pak dostal i otázku, zdali pro fanynky nezveřejní telefonní číslo.
„Moje číslo koluje už dvacet let to samé. Asi není tak těžké si ho sehnat. Myslím si, že už se objevilo někde na sociálních sítích. Jednu chvíli jsem uvažoval, že bych si ho změnil, ale myslím si, že je to zbytečné. Nemám se před čím schovávat. Kdo chce, ať napíše a komu budu chtít, tak odepíšu,“ řekl Štěpánek.
Pak oba přijímali dary a poslouchali slova chvály. „Obdivoval jsem, když Lucka hrála debla a pak nastoupila na mix. Jsem přesvědčený, že kdyby Lucka byla čerstvá tak jako Američani, tak bychom dnes slavili úplně jinou medaili. Klobouk dolů,“ řekl předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.
Martina Doktora, šéfa české mise v Riu, zase potěšilo, jak důležitou součástí výpravy se tenisová parta stala. „Musím ji hrozně ocenit. Po tom rozpačitém startu ještě před začátkem olympiády (omluvenky Berdycha, Plíškové či Veselého) se ukázali jako super tmelící parta celého českého týmu. Navzájem si fandili, byly obrovská síla. Teď jsem volal Petrovi Pálovi (vedoucí tenisové mise) a děkoval mu, jak to drží. Překvapilo mě to strašně mile a těším se někdy příště.“
Štěpánek v průběhu večera rozeskákal publikum v Českém domě pokřikem „Kdo neskáče, není Čech“. Pak si s Hradeckou natočil pivo a slíbil: „Dnešní noc bude dlouhá.“
