Popisovaný příběh se odehrál 19. října 1968 na olympijských hrách v Mexiku a Jan Kůrka, tehdy pětadvacetiletý střelec Dukly Plzeň, získal zlatou medaile, navíc v olympijském rekordu 598 bodů.
„Když jsem dostřílel, udělalo se mi před očima červeno a pak černo, země se se mnou zatočila, na chvíli jsem ztratil vědomí. Ležel jsem na zemi a měl absolutní tmu,“ přiblížil Kůrka v Olympijském studiu iDNES.cz vypětí z finále na mexické střelnici.
Stal se prvním československým olympijským vítězem ve sportovní střelbě, ovšem oslavy byly podstatně skromnější než v posledních desetiletích.
„České domy na hrách ještě zdaleka nebyly. Štáb naší výpravy měl v olympijské vesnici místnost, kde mi blahopřáli tehdejší předseda ČSTV Emanuel Bosák a šéfové střeleckého svazu. Dali jsme si panáka, bylo to pět hodin po závodě. V tu chvíli mi teprve docházelo, že mám zlato, podobně jako teď judistovi Krpálkovi,“ porovnal nyní třiasedmdesátiletý legendární střelec.
Studio iDNES.czKaždý den živě v 11  Ve všední den začíná živé vysílání v 11 hodin dopoledne. |
Ke zlaté medaili mu tehdy blahopřála i Věra Čáslavská, pozdější královna celých her se čtyřmi zlatými a dvěma stříbrnými medailemi, která měla své gymnastické soutěže teprve před sebou. Na následnou svatbu Čáslavské s Josefem Odložilem, která se uskutečnila na závěr her v Mexico City, šel Jan Kůrka za svědka.
„Nějak to vyplynulo ze situace, chtěli někoho slavného,“ pokrčil skromně rameny. „Začalo to už ráno na velvyslanectví, kde jsme dostali nacukrované buchty,“ přiblížil úvod toho dne, který vyvrcholil obřadem v kostele a na náměstí bylo ke sto tisícům lidí - Mexičané totiž plavovlasou gymnastku zbožňovali.
Ke všemu došlo v rozjitřené době, nedlouho po sovětské okupaci Československa. S o to větším nadšením byly úspěchy československých sportovců v Mexiku (zlaté medaile získali ještě výškařka Miloslava Rezková a skokanka do vody Milena Duchková) doma přijaty.
„Fantastický byl už zahajovací ceremoniál. Když jsme pochovali my, sto tisíc lidí povstalo a skandovalo: Checo! Checo! Až z toho šel mráz po zádech, to se žádné jiné výpravě nestalo. Člověk si uvědomil, že o jeho vlasti celý svět ví,“ přiblížil Kůrka.
Na olympijských hrách byl poprvé, z předchozích šampionátů žádnou medaili neměl a jedinými mezinárodními úspěchy, kterými na sebe před Mexikem upozornil, bylo druhé místo na tehdy obvyklé spartakiádě spřátelených armád a šestá příčka z mistrovství Evropy 1965.
Rok po olympiádě přivezl tři bronzy z mistrovství Evropy, stále vyhrával domácí šampionáty. Ve 35 letech skončil s vrcholovým sportem, když jej funkcionáři označili za neperspektivního. Šest let pak učil na Vysoké škole strojní a elektrotechnické na katedře vojenské přípravy, potom zase mohl uplatňovat trenérské vzdělání v Dukle Plzeň.
V osmdesátých letech zval mezi studenty či mezi mladé střelce Emila Zátopka nebo Věru Čáslavskou na besedy, což mu různí funkcionáři kvůli postoji těchto legend v roce 1968 vyčítali. „Vždycky jsem si to ale obhájil,“ pokýval hlavou bývalý střelec.
„Oni byli na indexu, ale třeba Zátopka jsem považoval za Čechoslováka číslo jedna, i kvůli jeho pracovitosti. Říkal jsem, že slavnější sportovec tady není, a procházelo mi to. Besedy měly úspěch, pokaždé bylo narváno.“
V rámci Olympijského studia si Kůrka i zastřílel, a to na improvizované střelnici na dvoře budovy redakce. Na vzdálenost nějakých dvanácti metrů trefil vzduchovou puškou všechny tři balonky, moderátor dva. „Budu ti muset dát školení,“ usmál se šampion.
Důchodu si neužívá, v Plzni trénuje střelecké mládí a každoročně připravuje tradiční Velkou cenu osvobození. Objevuje se také v politice, v roce 2013 kandidoval za Zemanovce ve sněmovních volbách, což hodlá zopakovat.
Podívejte se na záznam celého olympijského studia:
