V kvalifikaci málem vypadl, prodral se dál až ze 14. místa. V semifinále už dosáhl na 5. pozici. A pořadím šplhal i ve finále, jenže zůstal tam, kde to sportovci nesnášejí. Nejtěsněji pod stupni vítězi, jak to jen jde.
„Když se na to podívám za čas, asi budu rád. Ale dneska to na medaili fakt bylo,“ litoval Gebas. „Je to škoda.“
Kde bronzová medaile zůstala?
Na první protivodě, určitě. Přišel proud a já musel ještě o jeden záběr nahoru, což mi dole chybělo. Ještě k tomu přes ruku, byl jsem úplně na levé tyči a musel jsem něco vymyslet, jinak by z toho byl šťouch.
Nebylo by to nakonec lepší než zpomalit?
To ne, dvě vteřiny by v tomhle závodě byly hodně. Myslím, že jsem to vyřešil dobře. Do závodu jsem šel po všech směrech s větší intenzitou, s větší pozorností. Rozhodně to nebylo tak, že bych něco jistil.
Co vás napadlo v cíli?
Jo, to jsem si hned říkal: Ty vole, ona tam snad spadne čtyřka, to snad ne. A ty jo... Ono to totiž úplně vycházelo. Elosegi, ten to zkazí, ten to tak mívá. Počítal jsem, že jediný Tasiadis mě může sundat na pětku a říkal jsem si, že bych snad byl radši, kdyby to tak i bylo. Ale taky zkazil.
A vy jste čtvrtý. Užil jste si aspoň finále?
Hrozně moc, jako všechno tady. V Riu mě to bavilo od začátku a chtělo to medaili, abych to ještě okořenil. Ale v klidu, půjdu zase do práce a nic se nezmění. A když mě to bude bavit, budu na vodě jezdit dál.
Máte motivaci vydržet i do příští olympiády? V době her v Tokiu vám bude 36 let.
Na to je brzy, záleží na spoustě věcí, hlavně na zdraví. Čímž ale neříkám, že končím, vůbec ne. Nakonec jsem se naučil dobře závodit a víc mě to baví, poslední roky jsem klidný a na závodech je to vidět. Třeba všechno nakonec vyhodnotím tak, že mám na čem stavět - a posunu se ještě dál.
Co vlastně 13 setin znamená?
To je nic: zkuste si vzít stopky, udělejte start a stop a je to vždycky 15. Šlo o štěstí, což neovlivníš. A štěstí tam nebylo.
Přišel jste taky o 525 tisíc korun, což je prémie za bronz...
Proto říkám, že zase půjdu do práce. Třeba přijde nějaký klient, který mě viděl, a řekne: Pojď, uděláme kšeft za půl míče... Ale už od kvalifikace dostávám spoustu zpráv. Ozvali se lidi, co mě neviděli třeba patnáct let. A ptají se: Tys u toho ještě vydržel?
Máte firmu, která obchoduje s nemovitostmi, jak se vůbec taková práce dá skloubit s vrcholovým sportem?
Za poslední rok jsem firmu rozšířil, takže práce bylo víc. Investoval jsem, stavěl jsem to krůček po krůčku. Ale to bude stejné i teď. Jdu do práce, pak na trénink, pak do práce, pak na trénink... Musím se taky zeptat manželky. Nejde jen o mně, jsme dva, nerozhoduje já, já, já. Nějak to vymyslíme.
