Judista Lukáš Krpálek vystoupil z auta, společně s manželkou Evou zapózoval fotografům a naposledy pohladil novorozeného synka Antonína. Rodinu musí opustit kvůli olympijské misi, na jejímž konci má být medailová radost. A na jejím začátku Krpálka uvidí celý svět - při slavnostním zahájení ponese českou vlajku.
„Je pro mě obrovská čest a pocta, jsem rád, že si mě sportovci vybrali. Budu se snažit podat maximální výkon,“ slíbil mohutný vlajkonoš na vojenském letišti v pražských Kbelích.
Na parkovišti se potkal se svým předchůdcem, badmintonistou Petrem Koukalem.
„Budu se muset poptat, jak to Petr dělal. Měl jsem premiéru na Evropských hrách v Baku při zakončení, tak jsem rád, že už jsem si to vyzkoušel,“ podotkl Krpálek. „Byl to nádherný pocit. Mrzelo mě, že jsem nešel přímo se sportovci, teď si to užijeme společně. Budu se snažit vlajku nést co nejvýš, aby byla vidět.“
Koukal si kamaráda Krpálka dobíral: „Když mě venku zdravil, tak mi málem zlomil ruku. On je takový silnější, tak doufám, že tu vlajku nezlomí jako sirku v půlce.“ Podle něj to chce speciální grif, který rád pětadvacetiletého judistu naučí.
Třicetiletého badmintonistu čeká v Brazílii poslední turnaj kariéry. Jakožto zásadový člověk nehodlá Koukal své předchozí rozhodnutí měnit.
V Riu už je aktuálně 54 českých sportovců, Český olympijský výbor plánuje ještě dva speciály pro cestu do Brazílie. Příští skupina odletí v pondělí. |
„Poprvé se začínám konečně těšit. Dlouho jsem čekal finální rozhodnutí, zároveň jsem měl honičku okolo - zařizování, trénování... Neměl jsem čas. Začalo to až ráno při balení. Až sednu do letadla, tak to začne naplno. Už abychom tam byli,“ vyprávěl Koukal novinářům.
Jeho paní Gabriela má biatlonové povinnosti, takže na letišti chyběla. „Ale doufám, že mi bude fandit,“ usmál se a prozradil, že místo talismanu dostal dopis. „Měl jsem si ho přečíst až v Riu, ale nevydržel jsem to.“
Krpálek přiznal, že on odloučení od rodiny ponese asi ještě trochu hůř. „Odjíždí se mi těžko, mám syna doma teprve měsíc, ale už jsme se spolu sehráli. Bylo těžké se rozloučit a odjet na dvanáct dní. Už teď se těším, jak se budu vracet. Rozhodně bych chtěl malému přivézt nějakou medaili a říct mu, že jsem ji vybojoval pro něj. To by bylo hezké. Bude to těžké, ale doufám, že to vyjde.“
To desetibojař Adam Sebastian Helcelet starosti jako jeho kolegové neměl. Vždyť jeho partnerka je běžkyně Denisa Rosolová, která odlétala také. Zamilovaní atleti přijeli spolu, při cestě do odbavovací haly se drželi za ruku.
Uvnitř malého prostoru panoval trochu zmatek - olympioniky obklíčili píšící reportéři i televizní štáby, s přibývajícím počtem osob stoupala i teplota. „Aspoň si zvykneme na Rio,“ prohodil kdosi.
S olympioniky odletěl i kněz
Jinak sportovci opakovali, co už zaznělo při předchozích odletech. Do Brazílie na olympiádu se pochopitelně všichni těší. Viru zika ani nedostatků v dějišti her se nebojí.
„Já mám kamaráda Zikyho, toho se bojím hodně, ten je nebezpečný,“ žertoval dobře naladěný Koukal.
Olympijskou „uniformu“ s pestrobarevným nápisem CZECH REPUBLIC oblékl také Oldřich Chocholáč, který však závodit nebude a na rozdíl od Koukala mu jeho profese velí být klidný a vážný. Je to katolický kněz a je oficiálním kaplanem českého olympijského týmu. Zařídí tedy, aby k úspěchu Čechům pomohla nebesa?
„Říká se: Člověče, přičiň se, pán Bůh ti pomůže. Věřím, že se sportovci velmi přičinili. Tak můžeme všichni prosit, aby nebesa skutečně pomohla,“ odpověděl duchovní.
Pak už se olympijští reprezentanti vydali do letadla a symbolicky se nebesům přiblížili. O den později je - pod sochou Krista Spasitele - čeká v Riu de Janeiro slavnostní zahájení. S boží pomocí třeba udělají radost fanouškům, sobě i svým rodinám, které teď tak těžko opouštěli...
