Cesta je rychlá a moderní komunikace takřka prázdná. Pro běžná vozidla zůstane do konce her uzavřená, patří jen těm akreditovaným.
Také Transolimpica je důkazem, že toto budou olympijské hry mnohých kontrastů
Pod jejími pilíři se míhají chudé čtvrti Ria. Hromady dřeva, železa, písku, plechu. Graffiti na hrobkách na hřbitově. Inzeráty nastříkané sprejem na zdech: Chcete nejlepší kadeřnici? Volejte 252-300-012.
„Při univerziádě v Číně podobné domy schovávali za plachty, na které nakreslili, jak tam bude všechno v roce 2030 krásné,“ vzpomíná stolní tenistka Iveta Vacenovská. „Ale Brazilci nic neskrývají. Ani svůj způsob života uprostřed ulice.“
Vjíždíme do oblasti Deodoro. Jde vlastně o velké vojenské městečko. Jedna kasárna střídají druhá. Artilérie, tankisté, parašutisté.
„Vše tu je obšancované vojáky,“ říká Jiří Rohan, kouč vodních slalomářů. V jejich areálu vartují maskovaní muži každých dvacet metrů. A zdaleka nejen tady. „Když jsme poprvé dorazili do vesnice, hned u autobusu stáli tři vojáci se samopaly,“ vykládá Vacenovská.
Stolní tenistky Hana Matelová (vpravo) a Iveta Vacenovská v olympijské vesnici v Riu
Nejde nicméně o dohled absolutní, i do něj se vkrádá brazilská ležérnost. Pojízdné pásy u detektorů kovů ještě na sportovištích neběží. Do tašky voják jen zběžně nahlédne.
Lídři organizačního výboru her každopádně věří, že právě extrémním dohledem nad olympijskou „bublinou“, který zajistí 68 tisíc příslušníků bezpečnostních složek, zamezí alespoň některým hrozbám.
Měla to být olympiáda, která vykreslí rostoucí sílu Brazílie. Teď naopak může být prostředkem k jejímu sebezničení.
Olympijské přípravy v Riu finišují:
Sedm let, které změnily zemi
Před sedmi lety, když Rio zvolili prvním jihoamerickým hostitelem her, bylo ještě vše jinak. Na tisíce obyvatel vyšlo na Copacabanu a hlasitě dávalo najevo národní hrdost. Delegace Ria se po volbách v Kodani objímala, líbala, tancovala sambu.
„Svět konečně uznal, že nastal čas Brazílie,“ jásal prezident Lula da Silva. Ocitl na vrcholu moci a Barrack Obama jej nazval „nejpopulárnějším politikem Země“.
Ještě dříve, v roce 2007, objevili na pobřeží Brazílie zásoby ropy za miliardy dolarů, slibující ekonomickou transformaci. Da Silva tvrdil, že vyvede desítky milionů obyvatel z chudoby, země se řadila mezi čtyři nejprudčeji se rozvíjející ekonomiky.
Olympijské hry měly být výkladní skříní Brazílie a vstupenkou do světa mocných, stejně jako byly pro Japonsko hry v Tokiu 1964 a pro Čínu ty v Pekingu 2008. Olympijské investice měly vylepšit infrastrukturu, očistit Rio od gangů, vládnoucích favelám, i od od nebezpečných splašků v moři.
A dnešní realita?
Rio stále nabízí úchvatné scenerie homolovitých hor, sochu Krista a pláž Copacabana. Zemí však zmítá politická krize, prezidentka Dilma Rouseffová, kterou si Da Silva vybral za nástupkyni, je po ústavní žalobě zbavena funkce za manipulaci s rozpočtem. Korupční skandál ropného gigantu Petrobras zasáhl dlouhý zástup politiků i organizátory her.
Čeští vodní slalomáři během tréninku v Riu.
Nízké ceny komodit ještě více srazily brazilskou ekonomiku, propad HDP je nejvyšší v její novodobé historii. Roste nezaměstnanost, některé nemocnice už přijímají jen akutní případy, vlna stávek paralyzovala školství. Vláda spolkového státu Rio de Janeiro má blízko k bankrotu, důchody se nevyplácejí, dokonce už ani policisté v Riu nedostávají mzdy, což mělo za následek nárůst zločinnosti o 30 procent.
Nelze pominout virus zika a hrozby brazilských teroristů. Od jezera u Barra Olympic Park až k našim nosům doléhá zápach splašků, směsice výkalů a ropy.
Před týdnem rozvinuli protestující policisté na mezinárodním letišti Galeao transparent: „Vítejte v pekle.“ Též celníci stávkují. „Část carga nám u nich visí už od 20. července: masážní válečky, podložky, náplně do tiskáren i předměty k propagaci,“ vykládá Martin Doktor, šéf české mise. „Psali jsme už všude možně, pořád kolem toho lítám a nic.“
Pětina vstupenek se ještě neprodala, což jen navyšuje riziko výrazného schodku her. Kajakář Jiří Prskavec slíbil příbuzným, že pokud se probojuje na olympiádu, zaplatí jim ubytování a vstupenky. „Bez problémů jsem je sehnal,“ vykládá u vodáckého kanálu.
Přesto v celém tomto marastu současného Ria nacházíme i dobré zprávy. Tempo výstavby olympijských staveb, jež Mezinárodní olympijský výbor předloni nazval nejpomalejším v historii, se v posledním roce zrychlilo a všechny stojí. Nová linka metra, klíčová pro hry, bude pro akreditované účastníky otevřena - byť nezkolaudována - těsně před jejich konáním.
Český dům v olympijské vesnici rozzářil svítící Zátopek.
„Vesnice je pěkná, všechno v ní funguje,“ říká stolní tenistka Hana Matelová. Pravda, úplně všechno ne. Brazilci finišují a učí se za pochodu, stejně jako to bývalo pravidlem na minulých hrách. Pár dnů před začátkem narychlo pokládají obdélníky trávníku, i když poněkud seschlého, aby vylepšili dojem.
„Oni mají jinou náturu než my, všechno nechávají na poslední chvíli. Snaží se a makají, jen měli udělat zátěžovou zkoušku o tři měsíce dřív. Takhle je to trochu hektika,“ říká Doktor. Zatím má ve vesnici čtyři desítky ze 105 českých sportovců. V některých apartmánech stále řeší nefunkční přívod vody.
„Někde neteče ani studená, jinde je špatně namontovaný kotel. Instalatér přijde, předělá to, ale propíchne při tom trubku ke kotli, takže z ní rázem vytéká voda. Řemeslně jsou na tom malinko hůř.“
Peníze dejte do kalhotek
Armáda dobrovolníků v pestrých uniformách se tyto nedostatky snaží nahrazovat srdečností. Dlouho čekáme na přípoj, starší dobrovolnice nám přináší vodu a ještě vybízí: „Pojďte se radši schovat támhle do stínu, ať nedostanete úžeh.“ Řidiči se snaží komunikovat za pomoci aplikací na mobilu, překládajících z portugalštiny do angličtiny.
Místo obav z komárů (takřka nepřítomných) sportovci mnohem víc řeší příliš silnou klimatizaci v autobusech či jídelnách. „Strašná kosa,“ otřepe se Matelová, zatímco veslař Ondřej Synek jen mávne rukou: „Já si i doma v autě pouštím klimatizaci na nejvyšší obrátky.“
Z médií nasávali před hrami strach a obavy. Ale teď stolní tenistky oznamují: „I do města klidně vyrazíme, když s námi půjdou nějací kluci, třeba judisté. Jen nám místní radili, že pár peněz si máme radši strčit do kalhotek a že máme sundat před výletem náušnice, hodinky a řetízky.“
Sportovní ředitel Českého olympijského výboru Martin Doktor v Riu
Jistě, budou to hry mnoha kontrastů. „Ale to neřeším,“ tvrdí Doktor. „Olympiáda tady jednou je. Je už pozdě přemýšlet, jestli je to špatně nebo dobře. Že tu mají chudinské favely, my nevyřešíme. Já jen musím zjišťovat, jestli cesta přes ně na sportoviště je bezpečná nebo ne.“
Dorazí sem 10 500 sportovců a půl milionu dalších hostů.
Brazilci ujišťují, že duch „carioca“ - jak se obyvatelé Ria v portugalštině nazývají - zvítězí a zajistí vydařené hry. Že umějí pořádat velké slavnosti, to přece dokázali při fotbalovém šampionátu, návštěvě papeže Františka i při karnevalech.
„Až začnou soutěže, olympiáda bude fungovat,“ věří Doktor.
Co bude po ní, je už jiná otázka.
