Není typem agresivního útočníka, který roztrhá tempo skupiny. Raději má v kopcích stálé tempo, při kterém věří, že semele nikoliv jeho, ale naopak protivníky.
Ale když se tak nedělo, ukázal Roman Kreuziger v sobotu i jinou svoji tvář a s vervou se navzdory znavenému tělu vydal do úniku. Posun z 12. místa do první desítky byl pro něj zaslouženou odměnou.
Jste na samém konci Tour vyčerpaný víc fyzicky, nebo psychicky?
Po všem, čím jsem prošel za minulé roky, tak psychicky ani ne. Spíš fyzicky. Nohy už bolí hodně.
Ovšem psychicky náročná Tour to pro vás musela být i kvůli dusnější atmosféře v týmu Tinkoff během prvního týdne, ne? Předtím než ze závodu odstoupil Alberto Contador.
To dusno rozdmýchávala jen jedna osoba. Bral jsem to s nadhledem.
Nyní se tedy především radujete ze zdařilého závěrečného útoku na první desítku v poslední horské etapě?
Vím, že jsem na trati nechal maximum. Desítka mi teď vrací důvěru, že to, co dělám, dělám dobře. Ale zároveň mě štve těch 13 vteřin, které mě dělí od 7. místa. Bylo to dané i tím, že pořadí je letos tak moc vyrovnané. Froome je někde jinde, i Bardet trochu odskočil, zato zbytek desítky se pohybuje na kousku.
Které poztrácené vteřiny vás nejvíc mrzí?
V páté etapě, kde jsem musel čekat - nečekat na Contadora, jsem nechal 11 vteřin. A v etapě na Mont Ventoux, která mi nesedla, jsem dostal od devátého Martina dalších 20 vteřin. Ale to už je jen hra na kdyby.
Až se jednou řekne Tour 2016, co se vám z ní vybaví nejdřív?
Třeba povedená druhá etapa. Peter (Sagan) vyhrál a šel do žlutého. Že jsem na tom měl taky zásluhu, když jsem Petrovi rozjel závěr, mě těšilo.
Vrátil vám to v sobotu v Alpách. Způsob, jakým tak dlouho tahal váš únik, byl ohromující.
Není to ale tak, že bychom dělali něco za něco. Peter je silný a je to skvělý týmový hráč. Je dobré mít ho u sebe. V sobotu jel opravdu jako zvíře.
Co jste mu potom řekl?
Dělali jsme si z toho srandu. Povídám mu: Pokud sprinter v kopcích protahuje vrchaře, už to vážně není moc zábavné. Ale Peter umí i ty kopce přejet. S tempem, jaké nasadil na Colombieru, by měli mnozí další vrchaři hodně problémů. (Sagan později tvrdil: „co, zelený trikot jsem už měl jistý, tak se přece nebudu v pelotonu jen vozit, když jsem mohl Romanovi pomoci.“)
Ještě o den dříve, v pátek večer, jste byl po etapě do Saint Gervais vyčerpaný a zklamaný. Jak jste se z tohoto stavu dostal?
Mrzelo mě, že celý týden jsem z těch dvanácti nejlepších odpadal mezi prvními. Ale sportovní ředitelé mi říkali, že sobota ještě může mnohé změnit, že třeba Mollema je blízko toho, aby v poslední alpské etapě úplně bouchnul. Věděl jsem, že vše mohu zvrátit, jen když skočím do úniku. Což se mi jako jedinému z těch dvanácti povedlo.
Neútočíte často. Nyní jste však dokázal, jak dobře to stále umíte.
Nemohl bych samozřejmě útočit hned od první etapy. Ale když je zapotřebí, zaútočit musíte.
„Bouchl“ posléze nejen Mollema, ale též šampion Vuelty Aru. Vy sám často připomínáte, že až ve třetím týdnu se vše sčítá.
Právě. Byly to čtyři náročné dny v Alpách. Šlo o to, mít vytrvalost pravidelnou a nemít velké výkyvy.
Co vás po Tour čeká?
V pondělí letím do Prahy, ve středu mám kritérium v Rakousku, abych si trochu prošťouchnul nohy, a ve čtvrtek odlétám na San Sebastian (jednorázový závod World Tour). Pak hned na kemp do Livigna.
V San Sebastianu má startovat i vracející se Contador.
Ale měl bych tam jet na sebe. Neviděl jsem ještě u Contadora, aby jel klasiku na výsledek.
A jak to bude s vámi a startem na Vueltě? Na ní má být opět lídrem.
Uvidíme, zda ji pojedu.
Jste na ni po Tour příliš unavený?
Ne, o únavu ani tak nejde. Spíš o vztahy (v týmu, který na Vueltě bude).
