„Mám mezi soutěžní dvanáctkou děl svého favorita, film z rodu těch, kdy se vám na okamžik zastaví dech, ale víc povědět nemohu. Snad jen obecně naznačit, po jakých filmech já osobně dychtím: po takových, v nichž se pojí silné téma, scénář, forma a herecké výkony,“ říká Issová.
Nápovědou podle ní nemusí být ani síla potlesku, který některá díla provázel. „Divácké reakce nejsou vždycky směrodatné,“ míní herečka. A tím odhady možných vítězů vskutku neupřesnila, protože ve Varech se tleská takřka všem a všemu.
Porota podle Issové postupovala velmi demokraticky a důkladně. „Nejprve jsme znovu probrali film po filmu, každý řekl své pocity a postřehy, až pak jsme přidali vlastní preference. A když se někdo ocitl se svým názorem v menšině, ale měl silný argument, nestalo se, že by byl prostě přehlasován. Pro mě bylo zajímavé vidět, jak filmy vnímají osobnosti jiných profesí,“ přiznává herečka, s níž v porotě usedli režisér, producent, spisovatel a distributorka.
Obecně však Issová „závody v umění“ neuznává. Nemyslí, že tak odlišné snímky, jaké se v soutěži sešly, se dají nějak objektivně poměřovat. „Hodně jsme si o tom povídali s manželem, který má zase jiný pohled,“ zmiňuje režiséra a producenta Davida Ondříčka. „Já zastávám názor, že menšinové filmy, které kinematografii někam posouvají, se mohou naštěstí točit právě díky festivalům. Kdyby se dělaly jen filmy, které si přeje většinový divák, vývoj by se zastavil.“
Herečka si na festivalu vychutnávala díla, která jinde nejsou k vidění, i proto, že dceru nechali u prarodičů. „V Praze mám výčitky, že jdu do kina, když už ji musím opouštět kvůli divadlu,“ vypráví. Ale byť absolvovala divácký maraton, pořád nemá dost. „Už si dělám seznam, na co půjdu v rámci festivalových Ozvěn,“ směje se Issová.
