Jen na letiště přišlo na třicet tisíc lidí, což je desetina všech obyvatel ostrova nacházejícího se mezi Evropou a Grónskem.
Jízda otevřeným autobusem v ulicích hlavního města Reykjavíku, pak obrovský dav na náměstí. Připomínalo to přílet českých hokejistů z olympiády v Naganu v roce 1998.
A nechyběl samozřejmě tzv. „Icelandic thunder clap“, rituál, děkovačka, kterou se fotbalisté a jejich fanoušci proslavili po každém utkání na Euru.
Island poprvé v historii postoupil na mistrovství Evropy, v kvalifikaci obsadil druhé místo za Českem, ale na turnaji na rozdíl od Vrbova mužstva zanechal vynikající dojem.
Prošel ze skupiny, v osmifinále vyřadil Anglii (2:1), kterou Islanďané obdivují a mají za fotbalový vzor. Padl až ve čtvrtfinále, když v nádherném utkání podlehl domácí Francii 2:5.
„Prožili jsme něco neuvěřitelného. Splnili jsme si sen a jsme pyšní, že jsme celé zemi udělali obrovskou radost,“ citovala agentura SID útočníka Kolbeinna Sigthórssona.
„Islanďané vždycky drží spolu, jak jste ukázali na hřišti,“ přidal předseda vlády Sigurdur Ingi Jóhannsson, který reprezentaci označil za národní poklad.
