Když musí i moderátor červeného koberce žádat „Nefoťte, tleskejte“, je něco shnilého ve světě festivalovém. Mám idolu mávat, aplaudovat, nebo se pokusit o selfie? Vyhrává selfie, ruce jsou plně zaměstnány, nezbývá než ječet. Když nevysoký Willem Dafoe zmizel v davu ctitelů, ochranka ho mohla hledat jen podle nejhustšího výskytu zdvižených paží s mobily či tablety.
Jistě, člověk se taky nemůže utleskat hned první den, zvláště když Vary zažily nebývalé rojení mimofilmových celebrit. Šik vojenských pohlavárů od ministra obrany po náčelníka generálního štábu, kteří tak symbolicky posvětili film Anthropoid s Dornanem v roli výsadkáře Jana Kubiše, jen znásobil pocit, že do limuzín mířících k červeném koberci usedl každý stopař na trase Pupp - Thermal, který měl čistý pohled a ponožky.
I kdyby však cestou naložili Sylvestera Stallona, o jehož příjezdu spekulovala naprosto nepodložená, leč odolná fáma, stejně by králem prvního večera byl Jaromír Jágr. Vary řešily účes „naděje českého hokeje“, jak ho nazval Marek Eben, i róbu jeho partnerky horečněji nežli živého koně na scéně při kouzelné úvodní show nebo zlidovělý zahajovací raut, kde veškerá krmě chutnala stejně dietně a dámy ve velké večerní se v dekoraci lepší kantýny tvářily jako v exilu.
Po výbušném Anthropoidu s neméně výbušnými polemikami o něm se až v sobotu dostalo i na jiné filmy. Nevtíravá erotika znělky se Zdeňkem Svěrákem vybledla vedle chorobné závislosti na pornografii v německém (velmi dobrém) snímku Prvotní štěstí. A posmrtně pobavil Jan Němec historkou, proč obsadil do svého posledního snímku Vlk z Královských Vinohrad do role sebe sama dvojici Roden - Mádl: prý aby na něj přišlo do kin „nejmíň sedm set tisíc lidí“.
