Na stadionu v Lille běžela 85. minuta druhého čtvrtfinále mistrovství Evropy. Před bránu Belgie odcentroval z pravé strany Gunter a útočník Sam Vokes, který byl na hřišti teprve pět minut, hlavou rozhodl. Dal gól na 3:1. (více o zápase čtěte zde).
Na tribunách se strhla obrovská radost. Byť byli velšští fanoušci tentokrát v menšině, protože se hrálo téměř na francouzsko-belgické hranici, v tu chvíli byla jejich euforie enormní, nezastavitelná, nakažlivá.
Stejně jako v pět set kilometrů vzdáleném Cardiffu, ve fanzóně pod hradem. Po každém gólu tam vyletěly do vzduchu kelímky s pivem, pod nimi skákaly, objímaly se a radovaly tisíce Velšanů.
„Tenhle tým spojil celý národ. Všichni jsme hrdí Velšané,“ radoval se fanoušek Simon v hlavním městě.
„Jsou nás jen tři milióny, ale dohromady jsme schopní čehokoliv,“ říkala fanynka Jill, která na zápas přiletěla domů ze Spojených států, kde pracuje. „Jsou chvíle, kdy jednoduše musíte být se svými nejdražšími a nejbližšími.“
Čtvrtfinálovým soubojem fotbalového Eura to žilo ve Walesu celý pátek. „Školáci, zaměstnanci bank i další vyměnili uniformy a obleky za červené velšské dresy,“ líčí web deníku Guardian.
Tamní rádia se zase předháněla v hraní fotbalové hymny, kterou před Eurem nazpívala rocková skupina Manic Street Preachers.
Fotbalová horečka teď ve Walesu ještě vystoupá.
Vždyť semifinále se blíží - ve středu hraje Wales proti Portugalsku, které na Euru ještě nevyhrálo zápas po devadesáti minutách. Zato tým okolo Balea, Ramseyho či kapitána Williamse to zvládl na turnaji už čtyřikrát a je posledním ostrovním zástupcem na šampionátu - o to sladší jejich úspěch je.
„Mám naplánovanou dovolenou. Nemůžu říct dětem, že jí rušíme, ale kdy se tohle Walesu zase povede?“ ptal se Robbie Savage, velšský rodák a bývalý fotbalista, který na Euru pracuje pro BBC.
Gary Lineker označil výkon Walesu proti Belgii za jeden z nejlepších v historii britského fotbalu.
„Wales byl vždy hlavně ragbyovou zemí. Fotbal zůstával na druhém místě, ale tohle všechno mění. Tak dlouho jsme na úspěch čekali,“ rozplýval se fanoušek Simon.
Ano, poslední velšskou účast na velkém fotbalovém šampionátu - v roce 1958 - si pamatovala na tribunách v Lille i ve fanzóně v Cardiffu menšina. Teď už ale i další zažívají, jaké to je, když Wales píše historii fotbalu.
„Je naprosto úžasné být součástí tohoto týmu,“ vyhrkl v emocích trenér Chris Coleman.
Kam až Wales dovede?
