Ze všech přezdívek, které jim postupně přidělili, se tahle stala legendou, slavnou značkou a zároveň jasnou výhrůžkou protivníkům. Dream Team. Tým snů.
V moderních dějinách sportu nejspíš nikdo nikdy tak neválcoval soupeře jako basketbalisté USA na olympiádě v Barceloně 1992, kde se tento ikonický název zrodil. Byly to duely s tak jasnými výsledky - a přece s takovou radostí ze hry, s takovou dominancí a umem, jaké spektakulární ansámbl předváděl.
Pak přišli třeba Vykupitelé (Redeem Team) neboli zlatí z Pekingu, kteří odčinili ostudu z Atén 2004, kde Američani nejenže brali jen bronz, oni dokonce třikrát prohráli, což byla šílená rána pro národní sportovní hrdost.
I bez dvou nejlepší to půjde
Naposledy v Londýně se zase sešel Nadřazený tým (Supreme Team). A páni, ty zážitky! První duel proti Francii začali hráči USA drzou přihrávkou do vzduchu na smeč, vyhráli o 27 bodů a došli si pro zlato tradičně bez porážky.
„My bychom se mohli s původním Dream Teamem klidně měřit. Oni tehdy byli starší, spíš na koncích kariér, my jsme banda mladých, hladových vlčáků,“ řekl tehdy jeden z členů, Kobe Bryant.
Nechme stranou, že se mu legendy v čele s Michaelem Jordanem či Charlesem Barkleym tak trochu vysmály, že blábolí; Američani měli před čtyřmi lety skvělé mužstvo.
A letos? Tady je tedy konečný seznam pro olympijské Rio, od rozehrávačů přes křídla až po pivoty: Kyrie Irving, Kyle Lowry, Klay Thompson, Harrison Barnes, Kevin Durant, Carmelo Anthony, Paul George, Jimmy Butler, DeMar DeRozan, Draymond Green, DeAndre Jordan a DeMarcus Cousins.
A nenechte se zmýlit, tento seznam je pořád výtečný.
Chybí mu oba hlavní aktéři strhujícího finále NBA LeBron James (vítěz) a Stephen Curry (poražený). A nejen oni, neboť seznam absentérů je dlouhý; někdo se omluvil kvůli únavě, jiný z obav z viru zika.
„Ale pořád mám pocit, že i když se změní polovina kádru, pojedeme jako dobře namazaný stroj. Je tu nová krev i vycházející hvězdy. Je se nač těšit,“ říká generální manažer týmu Jerry Colangelo.
A že chybí LeBron, který se stal ztělesněním lídra, jenž rozhodne přesně tehdy, kdy je třeba? „Své už si odsloužil. Vždyť byl na třech olympiádách,“ řekl kouč Mike Krzyzewski.
Útok zlatý olympijský hattrick (a čtvrtou medaili) se tak týká jenom Carmela Anthonyho. V Londýně byl spolu s ním už jen Kevin Durant. Zbývající desítka jsou olympijští nováčci.
Jako Kanada v hokeji? Lepší
Američané (u Američanek to mimochodem platí ještě jasněji) mají v olympijském basketbalu jasnou a zároveň nevděčnou roli. Zlato je samozřejmostí, jakákoli prohra ostudou.
Až tak přímočaré to je.
Jenže ejhle: v Londýně i supertým s Jamesem a Bryantem šest minut před koncem ztrácel s Litvou, finále se Španěly vyhrál jen o 7 bodů. Mezinárodní basketbal se vyrovnává, prostor k chybám se zmenšuje.
Aby nevznikla mýlka: množství talentu v americkém týmu je dál ohromující, ať už jde o finálového hrdinu Irvinga, superstřelce Duranta, o skvělé atletické vlastnosti všech, o zkušenosti, sebevědomí...
Na loňském evropském šampionátu, kde si Češi zajistili šanci bojovat o Rio v olympijské kvalifikaci, kdekdo z NBA ostatní hráče výrazně převyšoval. Tým USA možná nemá všechny nejlepší, ale pořád je složen z výjimečných. Američani vůbec nezaváhali na posledních dvou světových šampionátech. V roce 2014 průměrně vítězili o horentních 33 bodů!
Připomíná to debaty, kolik skvělých mužstev by hokejová Kanada byla schopná dodat pro Světový pohár - jen s rozdílem, že v hokeji může konkurence myslet i na zlato.
Výběr pro Rio přezdívku nemá a říkat mu Dream Team až tak nesedí. Ale největší favorit? To jistě ano.
