Satelitní snímky v jordánské Petře odhalily mohutné základy obdélníkové stavby o rozměrech 56 x 49 metrů. Pod vrstvou písku pak archeologové spatřili původní dlažbu a pozůstatky sloupořadí.
Na vydlážděnou plochu vedlo z jedné strany široké schodiště, po němž by se návštěvník dostal i do menší nadstavby s čtvercovým půdorysem.
Kromě samotné ruiny odborníci našli také úlomky starověké keramiky, mezi nimiž se podařilo identifikovat předměty staré přes 2 100 let. Objevené nádoby vytvořili Nabatejci v době, kdy v okolí vznikalo skalní město plné zdobných průčelí vytesaných do pískovce.
Památky si nikdo nevšímal, odborníci v ní viděli pole
„Této monumentální plošině se v současné Petře ani jejím okolí nic nepodobá,“ řekl deníku The Guardian archeolog Christopher Tuttle. Podle něj sice není daleko od centra skalního města, skrývá se však na těžko přístupném místě a hlavní schodiště bylo od Petry dokonce odvrácené.
Tuttle nový objev oznámil v odborném časopisu Bulletin of the American Schools of Oriental Research (článek si po registraci můžete přečíst zde). Výrazně k němu přispěla Sarah Parcaková, která o sobě ráda mluví jako o vesmírné archeoložce. Naleziště totiž nezkoumá přímo v terénu, ale prostřednictvím snímků ze satelitů WorldView-1 a WorldView-2.
More on the large complex found via satellite at #Petra. #Jordan #LiDAR #Smithsonian #Edom https://t.co/GzgaeC6uyM pic.twitter.com/iqS8NixHzQ
S nalezením stavby pomohl také volně dostupný program Google Earth a drobné bezpilotní letouny. Archeologové pak v samotném názvu svého článku přiznali, že se jim památka dlouhá léta „skrývala přímo před očima“. Během terénních výzkumů si zkrátka nikdo nevšiml, že se dívá na něco výjimečného.
„Věděl jsem že tam něco je. I další archeologové, kteří v Petře pracovali snad nejméně sto let - jsem přesvědčený, že si toho alespoň jeden z nich musel všimnout,“ podotýká Tuttle.
„Nikdo tomu asi nevěnoval pozornost,“ dodává. Základy skryté pod vrstvou písku totiž na první pohled připomínají stěny terasovitých políček, na nichž obyvatelé Petry před tisíci let hospodařili.
Obchodní centrum, tajemství beduínů i filmová kulisa
Skalní město Petra, v arabštině přezdívané Mojžíšovo údolí, je nepochybně klenotem jižního Jordánska. Od roku 1985 figuruje na seznamu světového dědictví UNESCO. Stovky let o něm přitom téměř nikdo nevěděl. Monumentální fasády jsou vytesané do 300 metrů vysokých skal. Do Petry vede úzká soutěska - pokud člověk rozpaží, dosáhne rukama na obě stěny.
John Rhys-Davies, Sean Connery a Harrison Ford v Petře natáčeli závěrečné scény filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava.
Dobře chráněné místo sloužilo bohatému starověkému národu Nabatejců nejprve jako pohřebiště, později jako důležité obchodní středisko s přísně střeženou pokladnicí.
Vzniklo patrně ve 4. století před naším letopočtem a největší slávy dosáhlo o 200 let později, kdy Petru obývalo na 30 tisíc lidí.
Město vzkvétalo i pod nadvládou Římanů, po rozdělení jejich říše a vzniku Byzance však její význam upadal. Celou řadu budov v roce 363 zničilo zemětřesení, které rovněž přerušilo přívod vody. Další otřesy Petru zasáhly v roce 551 a poslední obyvatelé definitivně odešli v sedmém století, kdy se celá oblast dostala do moci Arabů.
O honosném skalním městě od té doby věděli jen místní beduíni, kteří jeho tajemství bedlivě střežili. Ve třináctém století Petru obdivoval egyptský sultán Bajbars, pro Evropany ji však znovu objevil až švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt v roce 1812. O sto let později začali Britové s rozsáhlým archeologickým průzkumem, město však nešetřili ani vandalové a zloději.
V současnosti Petru každý rok navštíví přes půl milionu turistů, kteří se o ní dozvěděli zejména díky filmařům. Roku 1989 zde Harrison Ford bojoval s nacisty v závěrečných scénách snímku Indiana Jones a poslední křížová výprava. Městská pokladnice tehdy posloužila jako starobylý chrám, na rozdíl od něj se však ve skutečnosti nezřítila.
