Kéž by „Zlatá hlava“ znovu zasáhla cíl. Sivok věří v českou soudržnost

Lens (Od našeho zpravodaje) - Když v květnu 2008 odcházel do Turecka, byl smířený, že to tohle dobrodružství nemusí vydržet příliš dlouho. „Turci jsou nevyzpytatelná povaha. Na jednu stranu nedůvěřiví a tvrdé palice, ale když je přesvědčíte, že umíte makat, uznávají vás, ať jste odkudkoli,“ říká Tomáš Sivok.

Rok? Dva?

Ne, už je jich osm a český fotbalový stoper pořád nekončí. Jen tradiční Besiktas Istanbul loni vystřídal za Bursaspor: „Sám se někdy divím, jak dlouho jsem tam vydržel.“

Když Turecku předloni vstřelil gól v evropské kvalifikaci, neslavil ho. Z úcty k zemi, která ho přijala za svého a luxusní gáží ho zabezpečila do konce života: „Neslušelo se, abych skákal a dělal kotrmelce.“

Kdo ví, co by dělal dnes večer, kdyby se trefil znovu. Jde ještě o víc, v sázce je postup do osmifinále mistrovství Evropy.

Vyhrají-li Češi, mělo by to stačit.

Pokud vyhrají Turci, ještě by mohli odvrátit svou blamáž.

„Je otázka, jak se vyspí. Sám očekávám peklo. Znám je, určitě nechtějí odjíždět bez bodu. Když v pátek prohráli 0:3 se Španělskem, dostali hroznou čočku. Bylo to zdrcující. Dokonce jim fanoušci vyčítali, že nehráli srdcem, což Turci nesnesou,“ vypráví 32letý Sivok.

Přesně ví, o čem mluví, protože v Turecku se prosadil právě díky srdci fotbalového válečníka. Nikdy se nevzdat! Dohrávat třeba se zafáčovanou hlavou a krvavými šrámy. Bojovat! V tom je Sivok výtečný.

Štěstím mu natrhli ucho

Turci mu dokonce přišili přezdívku, což se defenzivním hráčům často nestává. Díky gólům, které nezřídka střílí po vzdušných soubojích, je Altin kafa, neboli Zlatá hlava. Však se vsaďte, že reprezentační trenér Fatih Terim bude hráče upozorňovat, aby Sivoka při standardních situacích hlídali důsledněji než kohokoli jiného.

Sivokovo oblíbené číslo 6 se v Turecku stalo pojmem.

On-line

Duel s Tureckem sledujte v podrobné on-line reportáži.

Aby vás to nespletlo, v Bursasporu šestka volná nebyla, tak si na dres nažehlil rovnou dvě – 66.

Z přetěžké turečtiny se za osm let naučil důležité fráze, jinak mluví anglicky nebo italsky. Zato zažil nepočítaně šarvátek v hledišti, ďábelské ohně, zápasy bez diváků, kamenování autobusu, vojáky se samopaly_ „Když to trochu přeženu, Turci jsou pro fotbal ochotní zabíjet.“

V roce 2009 se s Besiktasem dočkal titulu, což byl dosavadní vrchol. Klubová ochranka tehdy neudržela nápor fanoušků, kteří se chtěli dotknout hvězd přímo na hřišti. Sivok se najednou ocitl ve vzduchu, kdosi ho nesl na ramenou. Když ho z rozvášněného davu zachránila policie, zjistil, že mu teče krev a má natrhnuté ucho.

„Když jsme se pak otevřeným autobusem prodírali ulicemi, fanoušci si nám klekali pod kola a brečeli štěstím.“

Eurošanci dostane jen vítěz

Ačkoli na Turecko nedá dopustit, před dnešním večerem ví, že nemůže mít slitování. Šanci zůstat ve Francii dostane jen vítěz.

Poražený balí.

„Věřím, že rozhodne naše soudržnost, náš morál. Turci jsou fantastičtí, když chytí prvních třicet minut a dají gól. Když se jim to nedaří, jsou schopní se rozhádat. Velkou roli u nich hraje ego.“

Kdo ví, jak by pokračovala Sivokova reprezentační kariéra, kdyby Čechům osmifinále uniklo. V září už mu bude třiatřicet.

Na mistrovství světa 2006 se odjel učit, náhradníkem byl ještě na Euru 2008, kde právě turecká nevyzpytatelnost poslala český tým domů: „Přitom já už si na lavičce mnul ruce, že postupujeme.“ Euro 2012 prožil v základní sestavě a teď doufá, že by mohl přijít vrchol: „Rozhodně se nechci domů vracet po skupině.“