Čurdův ležák s podobiznou „osmipromilového řidiče“, proslulého viníka nehody z roku 2005, začal nově vařit turnovský Pivovar Rohozec. Ovšem ne ve vlastní režii.
„Jde o výběrovou jedenáctku. Má 5,1 procent alkoholu, tedy o něco víc, než klasická piva. Ale lidi zas mají jistotu, že pijí něco, co Milanovi chutná. Sám si jezdí do pivovaru vybírat tank, z něhož se bude stáčet. Pivo koštuje. A nic slabého on nepije,“ vysvětluje Martin Fišer, Čurdův přítel a pořadatel tuhaňských trhů, kde se v roce 2013 Čurdovo pivo poprvé objevilo. Tehdy ovšem ještě jako Tuhaňské světlé, které vařil novopacký pivovar.
Později se na etiketu dostalo i Čurdovo jméno a typická zarostlá podobizna, včetně motivu fekálního vozu, s nímž v těžké opilosti havaroval. V roce 2006 právě v Tuhani na Semilsku boural Čurda znovu, vjel s traktorem do požární nádrže. Opět pod vlivem alkoholu (o jeho nehodách jsme psali například zde).
A právě tyto motivy vzbuzují u mnoha lidí rozporuplné reakce. Fišer je mírní, jde prý jen o recesi.
„Ta etiketa je taková proto, aby si to lidi vůbec koupili. Musíme se nějak dostat do povědomí, pak podobu etikety přehodnotíme. Když může mít své pivo Jágr, proč by nemohl mít Čurda?“ ptá se Fišer.
Šéfredaktor odborného časopisu Marketing&Media Filip Rožánek si však myslí, že zvolená etiketa je už za hranou.
Čurda: Nejsem vybíravý, vypiji, co mi kdo doneseMilan Čurda sice žije nuzným životem podobným bezdomovci, ale piva se vzdát nehodlá. Jak si užíváte popularitu? |
„Beru to celé jako pokus o kontroverzní marketing, levnou snahu šokovat. Malý pivovar na sebe chce upozornit v konkurenci velkých hráčů, kteří mají úplně jiné rozpočty. Ale osobně neznám člověka, který by si koupil pivo kvůli tomu, že na jeho výrobu dohlíží známý opilec,“ kritizuje Rožánek.
Propagaci Čurdova piva vnímá jako podporu nezřízeného pití.
„V podstatě podsouvá, že řidič, který porušil zákon, je normální celebrita. Zpracování porušuje i etický kodex reklamy. Ten zakazuje představovat nebo propagovat nezodpovědnou konzumaci, záporně či ironicky hodnotit abstinenci nebo zdrženlivost. Také se v reklamě nesmí ukazovat osoby, které se jeví jako opilé, ani vyvolávat dojem, že intoxikace je přijatelná. Zákon též výslovně říká, že reklama na alkoholické nápoje nesmí být užita v souvislosti s řízením vozidla. Ten nechvalně proslulý fekální vůz je přitom i na etiketě,“ zdůrazňuje Rožánek.
Pivovar se ležákem nechlubí
Pivovar Rohozec, který Čurdův ležák vaří, se jím moc nechlubí. Na jeho webových stránkách o něm není ani zmínka. A ředitel František Jungmann s ním nechce být příliš spojován.
„My to pivo pouze vaříme na základě objednávky a dodané receptury. Všechny další záležitosti, včetně distribuce a reklamy, jdou za panem Fišerem. Je to jeho věc,“ míní ředitel. „Je třeba to chápat jako recesi. Podle mě si své zákazníky najít může,“ dodává.
Čurdův manažer Martin Fišer to ale s pivem myslí vážně. Zatím jej prostřednictvím velkoobchodu s nápoji dodává do večerek, malých obchodů a koloniálů. K dostání je i na benzinkách na Semilsku.
Spolu s pivem nabízí i propagační předměty, samolepky a trička. A plánuje se i Čurdova slivovice.
„Pokoušeli jsme se dělat i Čurdovo víno, ale to na odbyt nešlo. To byl krok vedle. Se slivovicí by to mohlo být jiné,“ zamýšlí se prodejce.
Největším konzumentem Čurdova ležáku je prozatím sám slavný alkoholik. V tuhaňské garáži, kde žije bez elektřiny a teplé vody, mu jej čas od času Fišer zaváží jako gáži za to, že své jméno a tvář propůjčil pivní značce.
„Peníze mu dávat nemůžu, ty by mu úřady ihned vzaly a navíc by přišel o životní minimum,“ vysvětluje Fišer. A Čurda, jehož tělo bez alkoholu nevydrží ani den, by peníze stejně utratil za pivo.
V Tuhani, kde žije asi sto obyvatel, se ale pivu zatím nedaří. Místní hospoda o něj nemá zájem, přestože půllitr vyjde prodejně na 13 korun. „Doma není nikdo prorokem. Milanovi tu zazlívají, že je slavný a pomlouvají ho. Závidí mu popularitu,“ osvětluje Čurdův přítel.